Prohlídka janovického zámku trvá přibližně 45 minut a přibližuje podobu šlechtického sídla na začátku 20. století. Návštěvníci procházejí nejstarším východním a nejmladším severním křídlem. Interiéry byly rekonstruovány a vybaveny podle historických fotografií, součástí trasy je také kaple, historická garáž a pokoj služebnictva.
Od knihovny po zámeckou kapli
Mezi zastávky patří velký pánský salon upravený jako knihovna a jídelna ve stylu druhého rokoka. V kapli jsou částečně obnovené nástěnné malby i vitrážová okna z konce 19. století. Jejich restaurování doplnily repliky dveří do sakristie.
V červnu 2026 má trasu rozšířit Turecký salon. Harrachové v něm vystavovali předměty, které přivezli z cest po Orientu a dalších vzdálených zemí. Současná instalace vychází z fotografií z roku 1921 a z muzejních evidencí. K vystaveným předmětům patří kaškúl, dervišská žebrací miska ve tvaru loďky, i kovová nádoba, patrně váza nebo džbán. Některé exponáty zapůjčilo Náprstkovo muzeum v Praze.
Park mezi třemi potoky
Procházku lze spojit s návštěvou zámeckého parku o rozloze přes pět hektarů. Leží zhruba v nadmořské výšce 650 metrů a vznikl na podmáčených loukách, kde se dříve sušilo bělené plátno. Na konci 19. století tu Harrachové začali zakládat takzvané severské arboretum, jehož výsadba byla dokončena roku 1910. Park lemuje alej a Podolský potok; kolem zámku vede zpevněná cesta.
Areál stojí na soutoku Podolského, Janovického a Růžového potoka. Záchranný archeologický výzkum, který začal na podzim 2018, potvrdil, že místo bylo původně bažinaté. Odborníci zaznamenali navyšování terénu, různé historické povrchy i několik úrovní cihlových a kamenných trativodů. Rozdílné základy pomohly objasnit, jak se v průběhu staletí proměňovala jednotlivá zámecká křídla a hospodářské části.
Nádvoří a park jsou přístupné bez bariér, u interiérové trasy však nelze počítat s tím, že je bezbariérová v celém rozsahu. Provoz zámku je sezonní a nabídka tras i časy se mohou měnit.
Tvrz, renesanční sídlo a Harrachové
Počátky areálu se kladou přibližně do roku 1520, kdy Petr ze Žerotína nechal postavit pozdně gotickou tvrz. V poslední čtvrtině 16. století ji Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu přestavěl na renesanční zámeček. Později přibyl barokní trakt s velkým sálem a reprezentačními pokoji a další stavební úpravy pokračovaly v 18. a 19. století. Dnešní podoba tak spojuje pozdně gotické základy, renesanční východní křídlo s věží, barokní části i mladší zásahy.
Po období spojeném s Dietrichštejny přešlo panství roku 1721 do rukou hrabat Harrachů. Ve druhé polovině 19. století se Janovice staly trvalým sídlem jejich janovické větve. K jejím známým představitelům patřil ekonom a filantrop František Harrach, přítel následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Jeho příběh souvisí také s tragickou cestou do Sarajeva v roce 1914, které se věnuje i prohlídková trasa.
Zámek sloužil nejen k bydlení a reprezentaci. V areálu byl pivovar, palírna, stáje i kancelářské prostory. Novější průzkum naznačil, že západní křídlo mohlo původně fungovat jako samostatný zámecký pivovar a obytné využití získalo až později.
Archivní léta a postupné zpřístupnění
V roce 1943 byl velkostatek po zatčení Františka Rostyho-Forgácheho nacisty zabaven. Po válce následovala konfiskace na základě poválečných dekretů a v červenci 1945 vznikl v zámku internační tábor pro německé občany. Z objektu zmizela značná část původního vybavení: některé předměty odvezli do Maďarska, jiné se dostaly do dalších památkových objektů, část mobiliáře byla rozkradena nebo zničena.
V 50. letech se do zámku nastěhoval Státní archiv Janovice a zůstal tam do roku 2002. Poté objekt využívali jen omezeně a postupně chátral. Restituční spory rodiny poslední majitelky skončily v roce 2017, o dva roky později přešel zámek pod správu Národního památkového ústavu. Už v letech 2011 až 2018 zde Městské muzeum Rýmařov pořádalo sezonní kulturní program včetně koncertů, divadel, letních kin a autorských čtení.
Před obnovou odborníci podrobně zdokumentovali historická okna a dveře, mříže, krby, toalety i krovy a procházeli české i rakouské archivy. Po více než sedmdesáti letech se v roce 2023 začalo pracovat na elektroinstalaci, zabezpečení a požární signalizaci. V letech 2023 a 2024 se obnovovaly také vybrané omítky, výmalby, parkety a osvětlení. Zámek se nezrekonstruoval celý najednou; jeho nejcennější části se zajišťují a zpřístupňují postupně.
První plnohodnotná prohlídková trasa se otevřela 31. května 2025, po desetiletích, kdy zámek sloužil hlavně jako archivní a správní objekt. Návštěvnické otevření tak přibližuje další etapu proměn sídla, jehož stavební podoba i využití se během staletí výrazně měnily.