Zvonici v Růžové najdete nedaleko kostela sv. Petra a Pavla, přes místní komunikaci od jeho areálu. Zvenčí zaujme kontrastem materiálů: hranaté přízemí tvoří neomítané kamenné kvádry, horní zvonové patro je obložené svislým dřevěným bedněním. Zvuková okna mají vodorovné dřevěné lamely a nad stavbou se zvedá stanová střecha zakončená zlacenou hrotnicí.
Stavba starší než některé její příběhy
Podle památkového popisu vznikla zvonice pravděpodobně v 16. století. Jde o odhad, nikoli o přesně doložený rok. Její nejstarší zvon je přitom ještě starší: zvon sv. Barbora má pocházet z roku 1408.
Místní turistický průvodce spojuje Barboru se zrušeným kostelem sv. Kateřiny v Praze. Podle jeho údajů tam zvon zůstal do roku 1791, kdy byl přenesen do Růžové a zavěšen ve zdejší zvonici. Tuto cestu ale nepotvrzuje uvedený památkový ani zvonařský záznam, takže jde o příběh známý především z turistických popisů.
Dva novější zvony
Zbylé zvony nesou jména sv. Petr a sv. Pavel. Pavel byl do zvonice pořízen roku 2000 jako dar německých rodáků. Petr přibyl v roce 2004 a připomíná Wilhelma Wirsama, kněze pocházejícího z nedaleké Dolní Poustevny. Zvon byl ulit k 65. výročí jeho kněžského svěcení.
Podle průvodce Národního parku České Švýcarsko jsou všechny tři zvony funkční. Jejich příběhy tak vedou různými směry: k pražskému kostelu, k rodákům žijícím v Německu i ke konkrétnímu knězi ze sousedního kraje. Podrobnosti o původu a přemístění zvonů však turistické texty popisují podrobněji než dostupné zvonařské či farní záznamy.
V sousedství obnoveného kostela
Zvonice patří k areálu kostela sv. Petra a Pavla, který je výrazným orientačním bodem Růžové. Po požáru v roce 1988 byl kostel obnoven a na podzim roku 2000 znovu vysvěcen.
Veřejné informace neuvádějí pravidelné časy zvonění ani možnost vstupu do zvonice. Zvenčí je dobře patrné její kamenné přízemí, dřevěné zvonové patro i tři zvony, jejichž původ a osudy se v turistických popisech spojují s Prahou, německými rodáky a Wilhelmem Wirsamem.