Rusava – Na skále není turistický areál s upraveným zázemím, ale drobná přírodní lokalita na okraji obce. Při poznávání Hořanska může být zajímavým místem k zastavení: na příkrém svahu tu vyvěrá voda a vytváří podmínky pro mokřadní rostliny, které v běžné louce nenajdete.
Prameniště na svahu nad potokem
Přírodní památka o rozloze přibližně 0,44 hektaru se sklání k bezejmennému přítoku říčky Rusavy. Leží v nadmořské výšce zhruba 478 až 505 metrů. Její hlavní hodnotou jsou tři luční prameniště s výraznou tvorbou pěnovce. Nejvýznamnější z nich se nachází při východním okraji chráněného území a částečně zasahuje také do ochranného pásma. Samotné mokřadní prameny tvoří přibližně 15 procent plochy památky; zbytek zabírají okolní luční porosty.
V podloží se střídají horniny račanské jednotky magurského příkrovu, která patří k západokarpatskému flyši. Hostýnské vrstvy tvoří mimo jiné vápnité pískovce a jílovce. Vápník, který se z nich uvolňuje do pramenité vody, umožňuje vznik pěnovce.
Vápnitá voda a rostliny mokřadů
Pěnovec se tvoří, když voda bohatá na uhličitan vápenatý ukládá povlaky a obaluje mechy, části rostlin či drobné úlomky. Postupně tak vzniká porézní hornina, která může utvářet malé hrázky, kaskády a nerovnosti. V Rusavě – Na skále je podstatný hlavně nenápadný detail: voda prosakující svahem, mechové porosty a rostliny přizpůsobené zdejším pramenům.
Ve vlhkých částech roste například prstnatec májový, orchidej typická pro mokré louky. Najdeme tu také bařičku bahenní, mátu vodní, několik druhů ostřic, suchopýr širolistý, svízel slatinný a třezalku čtyřkřídlou. Mezi mechy převažuje hrubožebrec proměnlivý, typický pro vápnitá prameniště.
Otevřenou louku udržuje pravidelná péče
Pro zachování mokřadu nestačí nechat území bez zásahů. Prameniště jsou součástí otevřené krajiny a bez kosení by je postupně zarůstaly náletové dřeviny, třtina křovištní nebo ostružiník. Hustší porost by omezil přístup světla, změnil podmínky u pramenů a mohl přispět k jejich vysychání.
Péče proto zahrnuje ruční sečení, odklízení posečené biomasy a odstraňování náletů. Hlavní prameniště se mají kosit každý rok, zpravidla od července do září. Tam, kde se rychle šíří třtina, může být potřeba sečení opakovat. Citlivý povrch narušuje také rozrývání pramenišť divokými prasaty.
Chráněná lokalita u Hořanska
Přírodní památku vyhlásil Zlínský kraj nařízením v roce 2014 a ochrana začala platit na konci téhož roku. Území leží v přírodním parku Hostýnské vrchy a zároveň se překrývá s evropsky významnou lokalitou Rusava – Hořansko, která má rozlohu přibližně 73,43 hektaru.
V lednu 2026 kraj zveřejnil návrh plánu péče na období 2026 až 2035. Zabývá se mimo jiné zarůstáním lokality, pravidelným kosením a dalšími opatřeními pro zachování pramenišť; šlo o návrh, jehož konečná podoba se může změnit.
Na místě je potřeba chránit mokřad
Od kostela Povýšení svatého Kříže v Hořansku leží památka přibližně 400 metrů severozápadně. Přesná trasa, značení ani možnosti parkování nejsou spolehlivě popsány a lokalita nemá zázemí klasického turistického areálu. Protože jde o malé a citlivé území, nevstupujte do pramenišť, nepošlapávejte mokřadní vegetaci a nic nesbírejte. Respektovat je třeba také případné dočasné oplocení a opatření související s údržbou. Rostliny lze nejlépe pozorovat během vegetační sezony, zejména v době květu prstnatce májového.