Vazba z kůže, ruční zlacení a ornamenty vytvářené kovovými tlačítky. Muzeum klasického knihařství v Rožďalovicích ukazuje, kolik práce a výtvarného citu se skrývá za knihou, kterou běžně vnímáme hlavně jako její obsah. Expozice zároveň vypráví příběh místní rodinné dílny a lidí, kteří do ní přicházeli.
Dílna, kterou vybudovali Rajmanovi
Jejím ústředním představitelem je Jenda Rajman, rožďalovický rodák narozený roku 1892. Řemeslu se naučil u svého otce, zkušenosti pak sbíral v pražské dílně Ludvíka Bradáče, významné osobnosti moderní české knižní vazby. Po návratu z první světové války založil s otcem vlastní provoz v domě čp. 24. Podnik se rozvíjel a před druhou světovou válkou v něm pracovalo až šest lidí.
Rajman používal kůži, pergamen, plátno i papír, který sám barvil a zdobil. Knižní desky opatřoval zlacením, slepotiskem, linkami a rytinami. Nešlo jen o ochranu knihy: při práci rozhodoval také výběr materiálu, rozvržení ornamentů a provedení detailů.
V muzeu lze sledovat proměny tohoto řemesla na konkrétních vazbách. Patří k nim celokožená kniha Filosofie umění z roku 1915, Demlova Česna z roku 1928 i poválečná práce na titulu Bouře nad Karašahrem z roku 1958.
Více než pět set knihařských tlačítek
Jednou z nejrozsáhlejších částí sbírky je soubor přesahující 500 knihařských tlačítek, označovaných také jako filety. Nástroje sloužily k vytváření linek, obloučků a dalších ornamentů na deskách. Dochovaly se v původních skříňkách a jejich uspořádání zachycuje i starý evidenční sešit. Přibližují tak nejen podobu výsledných knih, ale také organizaci práce v dílně.
Samostatnou pozornost si zaslouží mramorované a další ručně zdobené papíry. Knihaři je využívali na předsádky i jako potahový materiál. Při ručním zpracování vznikal pokaždé jiný vzor, takže každý list má vlastní kresbu – od barevných skvrn po žilkování a nepravidelné obrazce.
Umělci zanechali v dílně své stopy
Do Rajmanovy dílny nechodili pouze zákazníci s knihami. Zastavovali se tam například Cyril Bouda, Karel Kinský, Karel Vik, Jan Vrba nebo členové rodiny Maxe Švabinského. Jejich kresby a ručně psané vzkazy se uchovaly v pamětních knihách Rajmanovy rodiny.
První knihu hostů založil Jenda Rajman v roce 1941, druhou si vlastnoručně svázal o deset let později. Dnes jsou kronikou setkávání umělců, spisovatelů a přátel. Vedle nástrojů a hotových vazeb tak připomínají i společenský život rodinného domu a dílny.
Fotografie z fronty i rožďalovické pohlednice
Knihařství nebylo jedinou Rajmanovou činností. Provozoval papírnictví, fotografoval Rožďalovice, vydával pohlednice a připravoval drobné publikace. V jeho pozůstalosti se zachovaly také fotografie z italské fronty z první světové války. Mnohé mají datum i popis, a nabízejí tak dokumentární pohled na dobu, kterou Rajman prožil.
Rodina založila v roce 2002 Nadační fond Jendy Rajmana, aby uchovala vybavení dílny, nástroje, písemnosti a další památky. Po rekonstrukci fungovalo původní muzeum v domě čp. 24 v letech 2005 až 2022. Když budova změnila vlastníka, expozice se přestěhovala do bývalé školy v Husově ulici čp. 146, naproti kostelu. Ke konci roku 2025 přešla definitivně do vlastnictví a správy města Rožďalovice.
Muzeum klasického knihařství nyní sídlí ve stejné budově jako Muzeum města Rožďalovice a městská knihovna. Při návštěvě lze poznávat také historii města, odkud pocházel renesanční tiskař Jiří Melantrich z Aventina. Fyzická expozice se otevírá zpravidla po předchozí dohodě nebo ve vypsaných termínech; část sbírek je přístupná také v online expozici.