Do Dolu Jeroným se vstupuje s přilbou, světlem a průvodcem. Podzemí u místní části Podstrání na území obce Rovná ukazuje, jak vypadalo dobývání cínové rudy od středověku do novověku. Po skončení návštěvnické sezony se štoly uklidní a využívají je netopýři jako zimoviště.
Stopy po hornících jsou ve skále dodnes
Důl Jeroným je národní kulturní památkou a patří k nejlépe dochovaným ukázkám středověkého a raně novověkého hornictví v Česku. Těžba zde pravděpodobně probíhala od 15. až do 20. století, nejsilnější období ale přišlo nejpozději v 17. století. Ložisko nebylo příliš výnosné, což mohlo pomoci uchovat podzemní prostory v rozsáhlé a autentické podobě.
Celková produkce se odhaduje na 500 až 700 tun cínu. Horníci pracovali s želízky a špičáky a jejich záseky zůstaly na skalních stěnách. Vidět jsou také výklenky pro kahany a pozůstatky techniky zvané sázení ohně. Při ní se hornina nejprve rozpálila a potom rozrušila.
Rozměry některých částí překvapí i dnes. Komory mohou být až třicet metrů dlouhé, kolem deseti metrů široké a přibližně osm metrů vysoké. Dědičná štola Jeroným se dochovala asi v délce 500 metrů, šachta sahá do hloubky zhruba 35 metrů a historické dobývky pokračovaly přibližně 40 až 50 metrů pod povrchem.
Podzemí spojené se zaniklou Čistou
Jeroným není jedinou připomínkou hornické minulosti tohoto místa. Důl se nachází u někdejšího královského horního města Čistá, známého také jako Lauterbach. Po druhé světové válce město zaniklo a v krajině po něm zůstaly jen pozůstatky.
Prohlídka tak představuje nejen technickou památku, ale i širší příběh regionu, kde se po staletí těžilo, zpracovávalo a žilo v blízkosti dolů. Zatímco Čistá z krajiny téměř zmizela, Jeroným uchovává konkrétní svědectví o práci zdejších horníků.
Štoly jako zimní úkryt netopýrů
Historické chodby mají význam také pro ochranu přírody. Důl patří k důležitým zimovištím netopýrů v západních Čechách a bylo zde zaznamenáno deset druhů. Mezi početnější patří netopýr vodní, netopýr velký a netopýr řasnatý.
Tomu odpovídá i způsob zabezpečení vstupů. Mříže brání vstupu lidem, ale netopýři jimi mohou prolétat. Lokalita se dlouhodobě sleduje a na podzim se před vchody konají odchyty v období takzvaného rojení neboli swarmingu. Monitoring zde probíhá každoročně od roku 2008, od roku 2014 jej doplňuje také veřejná přednáška.
Výsledky podzimního odchytu a zimního sčítání ale nelze zaměňovat. Netopýr, který je při rojení zastoupen ve velkém počtu, nemusí v dole později přezimovat. Počet zvířat se navíc mezi jednotlivými roky mění podle počasí, teplot a dalších podmínek.
Prohlídka vyžaduje kondici
Důl provozuje Muzeum Sokolov a dovnitř se lze vydat pouze s průvodcem. Návštěvníci dostanou ochrannou přilbu a osvětlení. Trasa není bezbariérová a vede prudce po schodech, takže vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Vstupní objekt je bezbariérový a má toaletu. Lidem, kteří do podzemí nemohou, lze po předchozí domluvě nabídnout virtuální prohlídku formou přednášky.
Základní návštěvnický okruh bývá otevřen od května do poloviny října, zpravidla od středy do neděle. Aktuální časy a podmínky je před cestou třeba ověřit u Muzea Sokolov. Pro fyzicky zdatné návštěvníky od 12 let je připraven také náročnější adrenalinový okruh, na který je nutná rezervace předem.
K areálu se nejlépe dostanete autem a parkovat lze podle dostupných údajů přímo u dolu. Účastníci večerních programů o netopýrech by měli počítat s pobytem venku a vzít si baterku, pevnou obuv a teplé oblečení.