Pod severozápadní terasou roudnického zámku se zachovaly části obvodových zdí románského hradu. Jeho pozůstatky, včetně sloupu z 12. století, dnes tvoří nečekaný protějšek rozlehlého raně barokního sídla. Prohlídka tak ukazuje, jak se během staletí proměňovalo jedno významné místo nad levým břehem Labe.
Hrad nechali vybudovat pražští biskupové u labského brodu a obchodní cesty, která spojovala Prahu s Horní Lužicí. Roudnice se stala jedním z jejich důležitých sídel. Ve 14. a 15. století hrad upravili v gotickém stylu a později se na něm podepsala také renesance.
Od rožmberské přestavby k baroknímu paláci
Roku 1575 získal panství Vilém z Rožmberka a začal hrad přetvářet v renesančním duchu. Po jeho smrti připadla Roudnice Polyxeně z Pernštejna. Když se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, začalo dlouhé spojení zámku s tímto významným šlechtickým rodem.
Rozsáhlou proměnu na reprezentativní sídlo zahájil v roce 1652 Václav Eusebius z Lobkowicz. Na návrzích pracovali italští architekti Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Antonio della Porta; hlavní barokní stavební etapa skončila roku 1684. Čtyřkřídlý komplex měl přes dvě stě místností, dvanáct chodeb a 365 oken. Jeho výraznými prvky jsou monumentální dvouramenné schodiště, hodinová věž a kaple.
Celý areál a kulturní život
Zámek je součástí historického jádra Roudnice a jeho okolí tvoří víc než samotná hlavní budova. K někdejšímu knížecímu a později vévodskému sídlu patří kapucínský klášter s kostelem svatého Václava, jízdárna, kočárovna i hospodářské a správní budovy. K areálu náleží také zahrady, ovocné sady, klášterní zahrada, někdejší hradní příkop a vstupní most.
Lobkovicové na zámku shromažďovali knihovnu, archiv a umělecké sbírky. Sídlo sloužilo také jako kulturní centrum: v reprezentačním sále se hrálo divadlo a vystupovala zde hudba spojená s lobkovickým orchestrem. Dnešní návštěva ale neukazuje kompletně zachovaný šlechtický interiér. Část vybavení a sbírek se během 20. století rozptýlila, a tak pozornost poutá především architektura a její stavební vývoj.
Válečné škody, armáda a návrat Lobkovicům
Za druhé světové války zabrala zámek nacistická vojska, která jej mimo jiné využívala jako středisko pro výchovu nacistické mládeže. Budova i sbírky utrpěly škody a při náletu v posledních dnech války byl vážně poškozen západní trakt s divadelním sálem.
Po komunistickém převratu stát majetek Lobkoviců znovu zabavil. V roce 1950 převzala zámek armáda a zřídila v něm nejprve politickou školu pro důstojníky. Od roku 1958 zde působila vojenská hudební škola, později Vojenská konzervatoř Víta Nejedlého, která skončila na konci roku 2008. Po restitucích se sídlo vrátilo Lobkovicům a od roku 2009 pokračují jeho opravy.
Prohlídkový okruh a sklepy s vínem
Komentovaná prohlídka propojuje různé etapy historie zámku. Zahrnuje pozůstatky románského hradu, historické sklepy, knihovnu, barokní kapli s freskami i divadelní sál. Výklad doplňují dobové fotografie, portréty a architektonické plány z lobkovického archivu a knihovny. V prostorách se konají také koncerty, festivaly a divadelní představení; zámek slouží rovněž pro soukromé akce a filmování.
Historické sklepy jsou spojené s místním vinařstvím. Rodina Lobkowiczů navazuje na vinařskou tradici dlouhou více než čtyři sta let a výroba vína má na Roudnicku sahat přibližně do roku 1333, kdy zde sídlili pražští biskupové. Prohlídku sklepů nebo degustaci lze domluvit předem.
Prohlídky mají pevné časy a jejich nabídka se mění podle sezony. Pokladna pro prohlídkový okruh sídlí v Informačním a dopravním centru Podřipska v Arnoštově ulici. Návštěvu zámku lze spojit s procházkou historickým centrem Roudnice nad Labem a městskou památkovou zónou.