V Podřipském muzeu na náměstí Jana z Dražic v Roudnici nad Labem přibyl exponát spojený s dávnou minulostí zdejšího kraje. Návštěvníci tu uvidí rybu označovanou jako Macropoma speciosum, která žila v moři pokrývajícím velkou část dnešních středních Čech. Podoba exponátu je popisována jako model či rekonstrukce; není upřesněno, zda jde o model, odlitek, rekonstrukci, nebo jejich kombinaci, ani zda bude vystaven trvale, nebo jen dočasně.
V tehdejších vodách žily vedle ryb také žraloci, korýši a mlži. Roudnický exponát odkazuje na bohatství zkamenělin, které se dochovaly v české křídové pánvi, i na historii jejich výzkumu.
Ryba známá z opukových lomů
Fosilie Macropoma speciosum jsou spojovány hlavně s opukovými lomy v okolí Mělníka a Litoměřic. Odborníci druh řadí do turonu, části svrchní křídy, která spadá přibližně do doby před 94 až 90 miliony let. Stáří konkrétního nálezu závisí na tom, do které vrstvy horniny patří.
Ryba náleží mezi lalokoploutvé, do skupiny, k níž patří i dnešní latimérie. Nejde však o stejného živočicha ani o druh, který by přežil až do současnosti. Latimérie jsou příbuzné ryby, zatímco Macropoma speciosum známe z fosilií.
Druh popsal v roce 1857 rakouský paleontolog August Emanuel Reuss na základě téměř úplně zachovaného těla z českého křídového moře. Jeho přesné taxonomické zařazení není dodnes definitivně vyřešené. V odborných textech se proto objevuje označení species inquirenda, tedy druh, jehož zařazení vyžaduje další posouzení.
Vehlovice ukazují celé mořské společenstvo
Jedním z míst, která pomáhají příběh ryby zasadit do krajiny, jsou Vehlovické opuky. Leží asi čtyři kilometry severně od Mělníka, náležejí k jizerskému souvrství české křídové pánve a jsou chráněny jako přírodní památka. Žlutavé opukové vrstvy obsahují množství zkamenělin, zejména ryb, které se v jiných částech české křídy vyskytují méně často.
Z Vehlovic pocházejí také nálezy ryb Hoplopteryx zippei, Parelops pražáki, Serranus cretaceus a Schizospondylus dubius. Mezi další zdejší fosilie patří zuby paryby Ptychodus mamillaris, pozůstatky korýšů a mlž Inoceramus lamarcki. Lokalita tak zachycuje nejen jeden pozoruhodný druh, ale různorodé společenstvo dávného moře.
Vehlovice jsou důležité také pro dějiny geologie. Geolog Čeněk Zahálka podle této lokality pojmenoval své stratigrafické pásmo vehlovické. Opuka se zde dobývala po staletí a těžba mohla začít už v románské době. Později vznikaly také podzemní lomy, jejichž rozvoj souvisel mimo jiné se stavbou Polabské dráhy. Kámen se využíval například na dlaždice a žlaby.
Stopy české paleontologie
Fosilie z Vehlovic se podílely na formování české paleontologie. Macropoma speciosum zachytil ve své práci Antonín Frič, jeden ze zakladatelů české paleontologické školy. Zabýval se zkamenělinami z českých zemí a v roce 1864 vyčlenil v Národním muzeu samostatnou paleontologickou sbírku.
Ryba se objevuje také na Fričově obraze z roku 1902, společně s dalšími paleontologickými předměty. Historické popisy ji spojují s vehlovickým rybím plänerem i s nálezy z širšího okolí Mělníka, Štětí, Litoměřic a Prahy. Exponát v Roudnici tak navazuje na více než 160 let výzkumu fosilií z české křídové pánve.
Muzeum a lokalita u Mělníka
Podřipské muzeum sídlí na náměstí Jana z Dražic, nedaleko autobusového i železničního nádraží. Kromě pravěku představuje středověk a novověk Podřipska, přírodovědné sbírky, Mechanický Říp i antické vázy. Otevírací doba se mění podle sezony.
Vehlovické opuky leží mimo Roudnici, u Mělníka, a tvoří samostatný cíl pro zájemce o geologii. Jde o chráněné území: do podzemních prostor se nemá vstupovat bez povolení a fosilie se nemají sbírat ani odnášet.