Jižní okraj Rosic nabízí nenáročnou pěší trasu, na níž se střídá stín lip, kamenné památky a otevřená krajina. Alej vede kolem křížové cesty až ke kapli Nejsvětější Trojice. Návštěvník tak při cestě z města postupně míjí jednotlivá zastavení a nakonec dorazí k výrazné stavbě na konci trasy.
Stromořadí s dlouhou historií
Alej tvoří více než stovka stromů. Její podobu určují především lípy, městské podklady mezi dřevinami uvádějí také dva habry obecné a jeden trnovník bílý. Přesné stáří jednotlivých stromů není jednotně stanovené: u kaple se odhaduje asi na dvě stě let, zatímco stromy podél křížové cesty mohou být staré přibližně sto až sto padesát let.
Pravidelná řada kmenů dává procházce osobitý rytmus. Na jaře a v létě vytvářejí koruny zelený průchod, na podzim se proměňují v barevnou kulisu a v zimě vyniknou obrysy větví i kamenné prvky cesty.
Zastavení křížové cesty
Kamenná zastavení pocházejí z roku 1773. Mají podobu pylonů nebo jehlancovitých sloupků a nesou reliéfy s pašijovými výjevy. Jejich rozmístění podél aleje propojuje jednotlivé části trasy v promyšlený celek, nikoli jen v řadu samostatných památek.
Prameny se rozcházejí v počtu zastavení. Územní plán Rosic uvádí čtrnáct, některé turistické popisy naproti tomu zmiňují dvanáct dochovaných kamenných prvků a chybějící třinácté zastavení, které měl nahradit kamenný kříž. Křížová cesta původně sloužila k modlitbě a rozjímání; dnes zároveň tvoří historickou pěší trasu mezi městem a otevřenou krajinou.
Kaple na konci aleje
Cílem cesty je raně barokní kaple Nejsvětější Trojice, postavená roku 1691. Patří k významným umělecko-historickým památkám Rosic a od roku 1958 je památkově chráněná. V krajině funguje také jako výrazný orientační bod.
Kaple završuje kompozici celé trasy: od aleje přes kamenná zastavení až k samotné stavbě. Její interiér nemusí být běžně přístupný, proto lze při procházce počítat především s prohlídkou zvenčí. Příležitostné zpřístupnění i náboženské akce se mohou řídit programem farnosti.
Součást chráněného areálu
Alej je ceněná jako historická zeleň i jako součást kulturního areálu. V oficiální databázi ochrany přírody je vedena pod názvem Lipová alej na křížové cestě; jako datum prvního vyhlášení uvádí 13. červenec 1995. Některé městské a turistické podklady naproti tomu zmiňují rok 1978, takže se údaje o ochraně liší.
Na místě není běžnou součástí návštěvy pokladna, samostatné zázemí ani pravidelná otevírací doba. Po dešti nebo v zimě se hodí pevná obuv. Cestu doprovázejí staré kmeny, reliéfy křížové cesty a výhled ke kapli.