Přibližně tři metry vysoký dřevěný klát najdete v zámecké zahradě v Rosicích. Na pohled připomíná zahradní plastiku, jeho původní účel byl ale praktický: uvnitř kmene nebo silného špalku žilo včelstvo. Rosický kus je replikou historického typu a zároveň dokladem práce žáků, kteří se učili starému řezbářskému řemeslu.
Včely bydlely uvnitř kmene
Kláty se vyráběly z dutých kmenů nebo mohutných špalků. Některé stály, jiné ležely; prostor pro včely vznikal uvnitř dřeva. Med se odebíral zadním vstupem. Oproti dnešním rozebíratelným nástavkovým úlům se však včelař ke konkrétním plástům dostával obtížněji.
Vedle své užitné funkce mívaly kláty také výtvarnou podobu. Řezbáři je zdobili motivy z přírody, náboženskými výjevy, postavami světců nebo patronů místních kostelů. Stávaly se součástí usedlostí, zahrad a sadů a jejich vzhled vypovídal o dovednostech tvůrců i představách lidí, kteří s nimi žili.
Rosický klát váží přibližně 150 až 200 kilogramů. Dnes slouží hlavně jako připomínka starého způsobu včelaření a výrazný prvek zahrady. Není spolehlivě doloženo, zda v něm nyní žije včelstvo.
Na jednom klátu pracovali stovky hodin
Replika vznikla ve Střední škole stavebních řemesel Brno-Bosonohy pod vedením restaurátora Romana Slaného. Do Rosic ji převezli 10. prosince 2013. Zhotovení jediného kusu zabralo přibližně 350 hodin ruční práce.
Řemeslníci při práci využívali stará kovaná dláta, teslice a štípací sekery, případně jejich repliky. Vyráběli také šindele. K obnově této dovednosti patřilo zhotovení repliky šindelářského háčku podle historického vzoru; původní háček nejprve opravil specializovaný kovář.
Na výrobě šesti klátů se podle dobových zpráv podílelo zhruba 150 učňů. Postupy vycházely ze studia původních klátů ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm i z historických materiálů. Projekt tak předával téměř zapomenutou techniku dalším řemeslníkům.
Proč staré úly ustoupily
Klát měl oproti moderním úlům nevýhodu při získávání medu. Zásah do včelstva býval razantnější a někdy mohl skončit i jeho zánikem. Dělitelné nástavkové úly umožnily šetrnější práci s plásty, lepší kontrolu včel a jednodušší chov. Během 20. století proto kláty z běžného včelařství výrazně ustoupily.
Jejich připomínání ukazuje proměnu zemědělské praxe i někdejší propojení užitku, řemesla a výtvarného projevu. Klát v Rosicích navíc stojí v prostředí, jehož historie sahá k renesanční přestavbě středověkého hradu. Na přelomu 16. a 17. století se na ní podíleli především Žerotínové.
Zahrada, která se postupně obnovuje
Rosická zahrada má barokní kořeny. V různých obdobích se v ní střídaly geometricky uspořádané francouzské partie s přírodněji pojatým anglickým parkem. Po roce 1948 začala chátrat a její část poškodila také výstavba krytu civilní obrany na počátku 60. let. Postupná obnova začala v roce 1988; restaurována byla například fontána i most spojující zámek se zahradou.
Zahrada bývá přístupná jako samostatný prohlídkový okruh, zpravidla od dubna do října. Její provoz se může měnit podle pořádaných akcí a oficiální popis areálu nemusí klát vždy výslovně uvádět.