Při procházce Rosečí nepřehlédnete kostel sv. Šimona a Judy, který se výrazně uplatňuje zejména od návsi. Stojí v obci vedle hřbitova s márnicí a tvoří součást památkově chráněného areálu. Jeho podoba i vybavení zachycují několik etap místních dějin.
Stavba s několika historickými vrstvami
Kostel je jednolodní, s pravoúhlým kněžištěm, věží a patrovou sakristií. Jeho počátky nejsou v popisech uváděny jednotně: někdy se zmiňuje středověký předchůdce, jindy se nynější stavba spojuje s rokem 1551. Také památkový popis nabízí rozdílné datování, nejstarší stavební etapu proto nelze určit s jistotou.
Podle uváděného přehledu historie kostel v roce 1743 vyhořel. V letech 1791 až 1794 prošel pozdně barokní přestavbou, která zásadně ovlivnila jeho podobu. Věž přibyla až roku 1829. Stavba je tak výsledkem postupných změn, jež souvisely s potřebami obce i jejími možnostmi v různých dobách. Památkový katalog ji řadí mezi doklady úrovně pozdně barokního stavitelství v této části jižních Čech.
Výzdoba od barokních soch po mladší oltáře
V interiéru se potkávají díla z různých období. Barokní vrstvu představují sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma a sousoší sv. Anny Samotřetí z první poloviny 18. století. K mladšímu vybavení patří hlavní oltář z roku 1863, který vytvořil třeboňský V. Racháč podle návrhu Antonína Lhoty.
O pět let později vznikly boční oltáře připisované Janu Kocábovi. Jejich obrazy namaloval Rudolf Müller; v kostele jsou také dva obrazy Bedřicha Kamarýta. Varhany z roku 1858 jsou dílem Franze Jüstla z Českého Krumlova.
Kostel a dějiny obce
Kostel připomíná také historii farní správy Roseče a okolních osad. Jeho význam nespočívá jen v architektuře a uměleckém vybavení, ale i v propojení s návsí, hřbitovem a místní pohřební tradicí. Spolu s márnicí je kulturní památkou od 3. května 1958.
Interiér nemusí být běžně přístupný. Možnosti prohlídky zevnitř lze zjistit u místní farnosti.