Do Roprachtic se dnes vyplatí zamířit především kvůli rozhledně U borovice. Někdejší muzeum psacích strojů, které stálo v jejím zázemí, už na místě není. Jeho sbírka však patřila k pozoruhodným zastavením v okolí a připomíná dobu, kdy psací stroj sloužil v kancelářích i v řadě dalších oblastí života.
Rozhledna mezi Roprachticemi a Vysokým nad Jizerou
Rozhledna stojí u silnice mezi Roprachticemi a Vysokým nad Jizerou, administrativně náleží k Roprachticím v okrese Semily. Veřejnosti se otevřela 17. listopadu 2009. Je vysoká přibližně 18 metrů a na vyhlídkový ochoz vede 70 schodů.
Kamennou či cihelnou základnu doplňuje dřevěný ochoz. Při dobré viditelnosti jsou odtud vidět Krkonoše, Jizerské hory a Ještěd. V krajině lze rozeznat také Bezděz, Kozákov, Tábor nebo Žalý; výhled podle turistických popisů míří i směrem k Orlickým horám.
Provozovatel uvádí běžnou otevírací dobu od pátku do neděle mezi 10. a 16. hodinou. O svátcích a prázdninách má být rozhledna otevřená denně. Provoz se může měnit podle počasí nebo aktuální situace. K objektu vede silnice mezi Semily a Vysokým nad Jizerou a podle turistických údajů se dá zaparkovat přímo u rozhledny.
Soukromá sbírka v roubené stavbě
Muzeum založil František Hubař z Roprachtic, sběratel psacích strojů a zároveň stavitel rozhledny. Expozici umístil do malé roubené stavby, která vznikla přibližně rok po otevření vyhlídkové věže. Šlo o komorní muzeum, jehož atmosféru utvářela osobní sběratelská vášeň.
Ve sbírce byly hlavně psací stroje vyrobené do roku 1939. Vedle různých konstrukcí a podob klávesnic návštěvníci viděli také pomůcky k údržbě strojů a předměty spojené s dobovým kancelářským provozem. Expozice tak ukazovala nejen samotné přístroje, ale i prostředí, v němž se používaly.
Od kanceláře až k vojenskému použití
Mezi zastoupenými značkami byly Underwood a Remington, významní výrobci v dějinách psacích strojů. Sbírku doplňovaly také prototypy spojené s počátky výroby Remingtonu. Zvláštní pozornost mohl upoutat vojenský skládací stroj firmy Naumann a Seidel, navržený pro snadnější přenášení.
Nechyběly ani slepecké a těsnopisné stroje. Ukazovaly, že psací technika měla různé podoby podle toho, kdo ji používal a k jaké práci ji potřeboval. Rozdíly mezi exponáty zachycovaly proměny pracovních postupů, vzdělávání i každodenní komunikace.
Muzeum už na místě nepokračuje
Provozovatel rozhledny uvádí, že se expozice psacích strojů u věže už nenachází. Starší turistické popisy proto nejsou potvrzením, že je možné muzeum navštívit. Zůstává příběhem soukromé sbírky, která dříve doplňovala výlet k rozhledně a připomínala techniku, jež dlouho patřila k běžnému pracovnímu i společenskému životu.