Při procházce Rokytnicí v Orlických horách stojí za pozornost kostel Nejsvětější Trojice. Zvenčí působí nenápadně, jeho příběh je ale spojený se šlechtickými rody Mauschwitzů a Nostitzů i s někdejším hřbitovem. Pod presbytářem se nachází rodinná hrobka Nostitz-Rienecků, v níž spočinulo osm členů rodu.
Od protestantské modlitebny k hřbitovu
Kostel vznikl kolem roku 1603 za Mauschwitzů, kteří tehdy vlastnili rokytnické panství. Původně sloužil jako protestantská modlitebna. Joachym Mauschwitz z Armenruh koupil panství v roce 1567; roku 1627 je výměnou získal Jan Mikuláš z Nostitz. Kostel se tak později spojil s rodem Nostitzů.
Stavba je především renesanční, s pozdějšími barokními a klasicistními úpravami. V turistických materiálech se někdy označuje také jako goticko-renesanční. Při velkém požáru Rokytnice v roce 1661 patřila spolu se zámkem k několika málo budovám, které zůstaly stát.
Po dokončení nového kostela Všech svatých na náměstí v roce 1684 se tam přesunuly pravidelné bohoslužby. Kostel Nejsvětější Trojice pak stále více sloužil zámeckým a pohřebním účelům. Roku 1772 byl u něj znovu vysvěcen hřbitov, protože pohřebiště u farního kostela už nestačilo. Později byl i tento hřbitov zrušen. Dnes areál připomíná ohradní zeď a další zachované prvky někdejšího pohřebiště.
Osm členů rodu pod presbytářem
Rodinnou hrobku Nostitz-Rienecků vybudovali v roce 1821. Při pohřebních průvodech býval kostel poslední zastávkou před uložením ostatků. Poslední pohřeb v hrobce se konal roku 1890, kdy zde pochovali Josefa Nostitz-Rhienecka.
Jako první měla být do hrobky uložena Johanna Nostitz-Rhieneck. Zemřela však ještě před jejím dokončením, a tak ji nejprve pohřbili jinde. Její ostatky byly do rodinného pohřebiště přeneseny později.
V presbytáři jsou také dva výrazné památníky: renesanční náhrobník Joachima Mauschwitze a sarkofág Jana Ignáce z Nostitz. Připomínají obě šlechtické rodiny, které patří k dějinám rokytnického panství.
Historické vybavení a podoba kostela
Interiér doplňuje cenný pozdně renesanční oltář, jehož autorem je podle místních turistických materiálů řezbář Konrád Hübner. Dochovala se také kazatelna. Historické prameny zmiňují poškozené varhany z dílny rokytnického varhanáře Španěla.
Kostel stojí západně od hlavního náměstí, u silnice směrem na Pěčín, mezi starší městskou zástavbou. Spolu s rokytnickým zámkem vytváří historický celek, který připomíná úzké propojení města, panství a šlechtického sídla. Rozsáhlou opravou prošel v roce 1936: práce se týkaly střechy, věže, krovu, klempířských prvků i fasády. Šindelovou krytinu tehdy nahradil eternit.
Kostel nemá běžnou pevnou návštěvní dobu. Interiér, hrobku a historické vybavení lze spatřit při vybraných akcích, například během Dnů evropského dědictví; možnosti zpřístupnění poskytne místní farnost nebo turistické informační centrum. Poloha kostela: 50° 9′ 53.357″ N, 16° 27′ 44.178″ E.