Na ostrožně nad Říčanským potokem dnes z hradu zůstalo hlavně torzo paláce, nároží věže, studna a stopy opevnění. Zřícenina leží nedaleko historického centra a nabízí pohled na jedno z nejstarších kamenných šlechtických sídel v Čechách. Její příběh se ale neuzavřel u středověkých zdí: připomínají ho také archeologické nálezy a stříbrný poklad ukrytý v neklidné době.
Hrad chráněný vodou i příkopem
Říčanský hrad vznikl patrně v letech 1260 až 1270 na široké ostrožně nad potokem. Tehdy se nacházel mezi Mlýnským rybníkem a Lázeňským rybníkem, který později zanikl. Hradní jádro chránil příkop a vodní systém komplikoval přístup i z dalších stran.
Přesného zakladatele se určit nepodařilo. Hrad bývá spojován s rodem pánů ze Všechrom, později známým jako páni z Říčan; za možné stavebníky se pokládají Ondřej nebo Petr ze Všechrom. První spolehlivá písemná zmínka o Říčanech pochází z roku 1289. Uvádí Ondřeje z Říčan, který byl pravděpodobně totožný s Ondřejem ze Všechrom.
Raně gotická pevnost v terénu
Stavba patří k významným příkladům české hradní architektury z doby posledních Přemyslovců. Její pokročilé uspořádání, ovlivněné sasko-hesenským typem, spojovalo obrannou a obytnou věž napojenou na hradbu s palácem. Výrazným prvkem byl čtverhranný donjon, tedy hlavní věž, i kvalitně provedené architektonické články, na něž mohla mít vliv královská stavební huť.
Půdorys hradu byl přibližně oválný. Vedle donjonu stál dvoupatrový palác. Zdi věže byly podle popisů silné asi 2,7 metru, palácové zdivo přibližně 1,8 metru. Nejlépe se zachovalo průčelí paláce obrácené do nádvoří a příčná zeď, která stojí téměř v původní výšce. Na zřícenině jsou patrná také zbytky omítek, části okenních ostění a fragment koutového krbu. V nejvyšším patře se mohl nacházet velký reprezentační sál s křížovou klenbou; jde však o pravděpodobnou rekonstrukci, nikoli jistotu.
Na nádvoří zůstala studna hluboká zhruba 22 metrů. Později ji doplnily dřevěné prvky a byla upravena na pumpu. Vlastní zdroj vody měl pro obránce zásadní význam, stejně jako opevnění a zásoby potravin.
Kapitulace po necelých čtrnácti dnech
V listopadu 1420 hrad hájil katolický šlechtic Diviš z Říčan, který podporoval krále Zikmunda a vystupoval proti husitům. Ti nemuseli pevnost dobývat přímým útokem: odřízli zásobovací cesty a po necelých čtrnácti dnech přiměli posádku ke kapitulaci. Diviš, jeho rodina i obránci padli do zajetí.
Hrad poté obsadila husitská posádka a do roku 1485 patřil Pražanům. Páni z Říčan se už na své původní sídlo nevrátili. Za Trčků z Lípy, kteří panství drželi v letech 1485 až 1544, hrad přestal sloužit jako rezidence. V roce 1544 je už písemně označen jako pustý.
Časem se zřícenina změnila ve zdroj stavebního kamene, který místní obyvatelé rozebírali. Odtěžena byla i část břidlicové ostrožny. Zdejší starohorní břidlice vznikla před více než 500 miliony lety.
Nálezy z hradu i stříbrný poklad
Archeologický výzkum z roku 2000 přinesl v osmi sondách více než šest tisíc předmětů. Mezi nálezy byla keramika, kosti, kachle, železné výrobky, sklo i porcelán. Muzeum Říčany uchovává také gotické klíče, hroty šípů, ostruhy, část středověkého tesáku, kamenné dělové koule a zbytky klenebních žeber.
S obdobím husitských válek souvisí také takzvaný Říčanský poklad. Tvoří jej 348 stříbrných pražských grošů Václava IV. a Karla IV.; jeden z nich se později ukázal jako padělek. Poklad byl pravděpodobně ukryt kolem roku 1419 v gotickém sklepě na říčanském náměstí a jeho majitel si jej už nevyzvedl. Sklep byl objeven na počátku 90. let 20. století při řešení průsaku vody. Nálezce Martin Škába daroval soubor státu v roce 2018.
Procházka kolem zbytků hradu
Zřícenina je volně přístupnou archeologickou lokalitou v okolí ulic Na Hradě a Kolovratská. Výlet lze spojit s Masarykovým náměstím, kostelem sv. Petra a Pavla, Mlýnským rybníkem nebo Geoparkem Říčany. Areál a hradní zahrada mohou podle aktuálního režimu hostit také kulturní akce či svatební obřady.
Nejde o hrad s dochovanými interiéry ani pravidelnou prohlídkovou trasou a terén je nerovný. Opatrnost je nutná zejména na jižní straně paláce, kde hrozí sesouvání zeminy a zvětrávání skalního podloží; k hraně srázu proto není bezpečné se přibližovat.