Trasa Vůně dýmu a jehličí začíná u Řevničova a provede vás místy, kde dnes po kolejích nezůstaly téměř žádné viditelné pozůstatky. Přesto lze v lese najít bývalé náspy, zářezy a další úpravy terénu, které připomínají přibližně třináct kilometrů dlouhou železnici. Ta sloužila k odvozu dřeva z rozsáhlých porostů Křivoklátska a její někdejší trasu dnes doplňuje devět informačních zastavení.
Od kalamity k úzkokolejce
Lesní dráha vznikla v reakci na rozsáhlé poškození jehličnatých porostů po roce 1917. Stromy tehdy napadla bekyně mniška a následná těžba si vyžádala účinnější způsob dopravy dřeva. V roce 1919 proto vznikla úzkorozchodná trať, známá také jako Mniškova lesní železnice.
Rozchod kolejí činil 700 milimetrů a trať měřila přibližně dvanáct kilometrů. Její výstavbu provedlo československé železniční vojsko z Pardubic. Provoz skončil v roce 1927. Dráha tehdy spojovala lesní oddělení nad Rysavou a Klíčavou s polesími Tři Stoly a Amálské pole, železniční stanicí a parní pilou v Řevničově.
Po kolejích jezdily parní lokomotivy vytápěné dřevem. K pile a k odbočce směrem k Motolce se vozilo také uhlí. Pro doplňování vody sloužily jámy vyhloubené podél trati, přičemž jedna se nacházela u Tří stolů. Z celého provozu dnes zůstává především okolní krajina a terénní stopy.
Trasa přes Tři Stoly a vyhlídku U Pěti dubů
Naučná stezka měří přibližně 13,5 kilometru a její projití zabere zhruba čtyři hodiny. Nástup je u rozcestí Pod Malým Louštínem nedaleko Řevničova. K trase se dá připojit také od železniční stanice Řevničov, odkud cesta vede prostorem někdejšího dřevoskladu a pily.
Stezka pokračuje přes les Císařská paseka, lokality Bednářka a V Kozlovně a dále kolem osady Tři Stoly. Výrazným bodem je vyhlídka U Pěti dubů. Závěrečná část trasy prochází kolem bývalé bažantnice Amálie a končí u silnice číslo 236 mezi Křivoklátem a Lány. Odtud lze navázat na zelenou turistickou značku směrem k autobusové zastávce Městečko, Pařeziny.
Jednotlivá zastavení vyprávějí nejen o železnici, ale také o lesním hospodaření, přepravě dřeva a pálení dřevěného uhlí. Návštěvník tak nesleduje pouze zaniklé koleje, ale i způsoby, jakými se zdejší les využíval a jakou úlohu v něm měla doprava.
Drážní těleso ukryté v dnešních cestách
Na některých úsecích je původní těleso dráhy stále zřetelné. Jinde se násep nebo zářez stal součástí lesní cesty a jeho souvislost s železnicí prozradí až panel nebo pozornější pohled do terénu. Historie je tu rozptýlená podél celé trasy místo toho, aby byla soustředěná v jediné zachované stavbě.
Výlet proto staví vedle sebe dva velmi odlišné obrazy stejného místa. Dřívější ruch parních lokomotiv a odvoz vytěžených kmenů vystřídalo tiché prostředí, vůně jehličí a členitý lesní terén Křivoklátska.
Co přidat k výletu
Délka kolem 13,5 kilometru dělá ze stezky spíše celodenní pěší výlet než krátkou procházku. Povrch v lese se mění a některé části historické trasy nejsou na první pohled snadno rozpoznatelné, takže se hodí pohodlná obuv, mapa a dostatek času.
U začátku trasy lze výlet rozšířit o vrch Louštín. S výškou 537 metrů jde o nejvyšší bod Džbánské pahorkatiny. Další možností je Prameniště Klíčavy, které neleží přímo na naučné stezce. V podmáčených úsecích tohoto místa se mohou hodit holínky.