Ke Klostermannově lavičce u Zhůří se nemusí chodit jen kvůli fotografii. Dřevěný pamětní bod stojí v krajině, která nabízí výhled k Malému a Velkému Roklanu, Poledníku, Povydří i přes další šumavské hřebeny. Zároveň se nachází v prostoru někdejší horské obce, jejíž podobu po druhé světové válce zásadně změnil odsun obyvatel a armáda.
Zhůří, německy Haidl, leží na území města Rejštejn v Plzeňském kraji, při silnici spojující Rejštejn s Horskou Kvildou. Dnešní tiché okolí může působit téměř opuštěně, přestože zde dříve žily desítky rodin. Právě spojení otevřené krajiny, výhledů a stop zaniklého osídlení dává výletu jeho charakter.
Dubová lavička jako vyhlídka i pamětní místo
Klostermannova lavička byla slavnostně odhalena 16. června 2019 na počest spisovatele Karla Klostermanna. Vznikla z masivního dubového kmene podle návrhu designera Lukáše Procházky. Kromě sezení nabízí také zabudovaný stativ pro fotoaparát nebo mobilní telefon, takže panorama lze zachytit i bez vlastního stojanu.
Za jasného počasí se odtud otevírá pohled na Malý a Velký Roklan, Poledník, údolí u Srní a směrem k Povydří a Pootaví. Šumavské počasí však dokáže výhled rychle proměnit. Mlhy, měnící se světlo i barvy jednotlivých ročních období jsou jedním z důvodů, proč se sem vracejí pěší turisté a fotografové.
Název lavičky odkazuje ke Karlu Klostermannovi, který patří k nejvýraznějším spisovatelům spojeným se Šumavou. Nejde ovšem o místo, kde by Klostermann prokazatelně pobýval nebo je přímo popsal ve svém díle. Lavička je novodobou připomínkou jeho vztahu k regionu.
Zhůří bývalo živou horskou obcí
Osada vznikla přibližně kolem roku 1720 v souvislosti se sklářstvím. Obyvatelé pracovali mimo jiné v nedaleké sklárně Stará Huť, zároveň se věnovali zemědělství a práci v lesích. K Zhůří patřila pole, louky i pastviny a v nedaleké Zhůřské slati se získávala rašelina.
Na začátku 20. století už nešlo o malou bezvýznamnou osadu. Roku 1900 zde stálo 20 domů a žilo 168 lidí. Zhůří bylo nejprve samostatnou obcí, později připadlo ke Kozím Hřbetům a Rejštejnu. Od roku 1961 je osadou, respektive územní součástí města Rejštejn.
Na severním okraji bývalé obce stávala kaple svatého Václava. Právě takové sakrální stavby, drobné památky a pozůstatky v terénu pomáhají při návštěvě pochopit, že dnešní prázdnější prostor býval skutečnou horskou obcí s každodenním životem a hospodářstvím.
Po válce osadu vystřídala armáda
Proměna Zhůří přišla po druhé světové válce. Původní obyvatelé byli odsunuti a následný pokus o nové osídlení rumunskými a slovenskými přistěhovalci dlouho nevydržel. V roce 1952 převzala prostor armáda a původní vesnice byla postupně zbořena.
Na jejím místě vznikla kasárna a dva radary protivzdušné obrany. Podle údajů města fungovala v okolí v 80. letech také vrtulníková základna. Armáda odešla přibližně kolem roku 1990. Některé někdejší důstojnické domky později začaly sloužit k rekreaci, zatímco okolní krajina se postupně znovu přiblížila přírodnímu charakteru.
Zhůří proto spojuje několik různých podob Šumavy. Nejprve tu fungovala sklářská a zemědělská osada, potom vysídlené pohraničí s vojenskými objekty a dnes jde především o místo pro výlet, výhled a připomínku zaniklého života. Rozsah dochovaných stop se může přímo v terénu lišit; význam lokality spočívá v celku tvořeném krajinou, pozůstatky osady a výhledy.
Okruh ze Zlaté Studny přes Ranklov
Zhůří lze zařadit do pěšího výletu ze Zlaté Studny přes Ranklov a pamětní místo U tří jedlí. Národní park Šumava u tohoto okruhu uvádí délku přibližně 12,5 kilometru, střední náročnost, převýšení kolem 177 metrů a orientační dobu chůze tři a půl hodiny.
Další možností je navštívit Zhůří při cestě mezi Rejštejnem a Horskou Kvildou. Při plánování trasy pomůže zadat do navigace Zhůří u Rejštejna a následně se řídit mapovým bodem nebo příjezdovou komunikací. Lokalita nemá jednu běžnou poštovní adresu, která by fungovala stejně pro všechny navigace.
Podmínky v Národním parku Šumava se mohou měnit a stejně tak značení, stav cest nebo případná omezení vstupu. V některých částech území je pohyb povolen pouze po značených turistických trasách.