Ruiny bývalé továrny v údolí Losenice u Rejštejna připomínají dobu, kdy se na Šumavě nevyrábělo jen ze dřeva pro místní potřebu. Závod, který se postupně rozrostl na významný podnik, založil Franz Watzlawick. Roku 1878 koupil dřevařskou soustružnu poháněnou vodou.
Od soustružených dílů ke kočárkům
V začátcích tu pracovalo jen několik lidí a vyráběli například kartáče, násady k bičům, ozdobné knoflíky nebo soustružené nohy ke stolům a židlím. S růstem podniku přibyla truhlárna, ohýbárna dřeva, kovárna i zámečnická, lakýrnická a čalounická dílna. Díky širšímu zázemí už továrna mohla zhotovovat celé výrobky, nejen jednotlivé součástky.
V nabídce se objevila loukoťová kola, kočárky a žebřinové vozy. V meziválečných letech sortiment doplnily hračky, tříkolky, koloběžky, sáňky, lyže a dětský nábytek. Výrobky putovaly do různých částí Čech a firma měla obchodní zastoupení také v Praze a ve Vídni.
Podnik, který zaměstnával stovky lidí
Provoz využíval dvě místní výhody: dřevo z okolních lesů a vodní tok Losenici, který poháněl původní soustružnu. V období největšího rozmachu továrna podle regionálních údajů zpracovávala ročně přibližně 7 až 10 tisíc kubíků dřeva, mimo jiné bukového a javorového. Práci tak nepřímo zajišťovala také místním těžařům a dopravcům, kteří surovinu obstarávali a vozili.
Po roce 1930 měl závod přibližně 230 až 250 zaměstnanců. Patřil k největším průmyslovým provozům Kašperských Hor a okolí v první polovině 20. století. Jeho rozvoj souvisel i s odborným vzděláváním: v nedalekých Kašperských Horách vznikla roku 1878 dřevařská škola, kde se vyučovali například truhláři, koláři, sedláři a lakýrníci. Škola a továrna Bohemia-Werke byly samostatné instituce, jejichž činnost spojovala potřeba kvalifikovaných řemeslníků. Škola skončila v roce 1925.
Válečná výroba a poválečný útlum
Během druhé světové války se výroba změnila a omezila převážně na dřevěné transportní bedny na munici. V závodě pracovali také váleční zajatci a nuceně nasazení lidé, kteří nahrazovali část chybějících kvalifikovaných pracovníků.
Po roce 1945 tradiční výroba kočárků zanikla. Znárodněný podnik se zaměřil na montáž jednoduchého dílenského a kuchyňského nábytku. Později objekty využíval podnik SOLO Sušice, podle regionálních údajů až do konce 80. let. Poté začaly chátrat.
Co dnes v Losenici zůstalo
Dochované ruiny dávají tušit rozsah závodu, který vyrostl v údolí obklopeném lesy. Nejde však o potvrzenou návštěvnickou atrakci s vyznačenou prohlídkovou trasou. Přístupnost lze ověřit u města Rejštejn a do poškozených objektů není bezpečné vstupovat bez potvrzení, že je to možné.