Sedlovská tvrz leží v místní části Sedlov, která dnes spadá pod Ratboř. Při pohledu zvenčí může působit nenápadně, protože se z ní během staletí stal především hospodářský areál. V jeho zdech a jednotlivých stavbách však zůstaly stopy doby, kdy Sedlov sloužil jako sídlo vrchnosti.
O objektu se někdy mluví jako o pozůstatku gotického paláce. Toto označení ale není v dostupných odborných podkladech jednoznačně doložené. Jistější je spojovat nejvýraznější dochované konstrukce s renesančními úpravami, pozdější barokní přestavbou a postupným ústupem obytné funkce.
Statek, který se stal tvrzí
Sedlov se v písemných pramenech objevuje nejpozději kolem roku 1457. Významnější proměna místa přišla v 16. století, kdy statek několikrát změnil majitele. Podle obecního historického přehledu nechal Adam mladší Věžník z Věžník tvrz pravděpodobně vybudovat v souvislosti s převodem Sedlova na svou osobu roku 1575.
Nejpozději v roce 1607 je tvrz výslovně uvedena při prodeji Sedlova Mikuláši Horňateckému z Dobročovic. O patnáct let později byl statek kvůli účasti tehdejších vlastníků na stavovském odboji zabaven královskou komorou.
Požár a třicetiletá válka
Sedlov zasáhl už v roce 1624 požár. V dalších letech se k němu přidaly škody způsobené třicetiletou válkou a statek postupně chátral. Z původního panského sídla se tak stávalo místo zaměřené hlavně na hospodářské využití, nikoli na reprezentaci majitelů.
V roce 1652 koupil Sedlov Jindřich Kraft z Lammersdorfu a připojil jej k Ratboři. K ratbořskému panství náležel až do zániku patrimoniální správy po roce 1848. Pozdější vlastníci areál dále upravovali a na konci 19. a počátku 20. století se věnovali jeho hospodářskému zvelebení. Roku 1928 Sedlov získali Mandelíkovi, kteří vlastnili ratbořský velkostatek a cukrovar.
Co se z tvrze dochovalo
Největší hodnotu dnes nemá zachovaný celek s věžemi nebo reprezentativním nádvořím, ale jednotlivé stavební vrstvy. K těm nejvýraznějším patří renesanční sklepy s valenými kamennými klenbami, starší omítky a barokní úpravy fasád.
Na východním průčelí jsou patrné rozsáhlejší pozůstatky sgrafitové výzdoby. Ty připomínají někdejší reprezentativnější podobu sídla, která kontrastuje s jeho dnešním hospodářským charakterem. Součástí areálu jsou také chlév, stodoly a historická sýpka. Na ní se dochovaly zbytky barokních fasádních dekorací.
Po okupaci a následném znárodnění využíval celý areál Státní statek Kolín, později JZD Bečváry. Po roce 1993 byl v restitucích vrácen potomkům rodiny Mandelíkovy. Tvrz tak nezůstala izolovanou památkou, ale dál existovala jako součást hospodářského prostoru, který se v čase proměňoval.
Za tvrzí do krajiny mezi Kolínem a Kutnou Horou
Sedlov leží na mírném návrší ve výšce přibližně 339 metrů nad mořem. Návštěvu areálu lze spojit s poznáváním méně známé krajiny mezi Kutnou Horou a Kolínskem. Jihovýchodně od vesnice se otevírá údolí Jordán, které se v minulosti proslavilo těžbou českých granátů. V okolí se nacházejí také rybníky, Sedlovské tůňky vzniklé v bývalých lomech a kaple Povýšení svatého Kříže.
Sedlovská tvrz není běžně přístupná jako hrad nebo muzeum. Areál slouží jako soukromý či hospodářsky využívaný prostor, proto je při návštěvě nutné respektovat případný zákaz vstupu. Nejbezpečnější je prohlédnout si jej z veřejně přístupných míst a možnosti vstupu zjistit přímo na místě nebo u obce Ratboř.