Rantířovský zámek je možné při cestě obcí zahlédnout z veřejně přístupných míst, jeho interiéry ale nejsou cílem běžných prohlídek. Výrazná stavba na západním okraji Rantířova připomíná dobu, kdy zdejší areál tvořil centrum velkostatku s mlýnem, pivovarem, lihovarem i škrobárnou.
Od středověkého Rantířova k dominikánskému dvoru
Rantířov leží několik kilometrů západně od Jihlavy v údolí řeky Jihlavy. V písemných pramenech se obec objevuje nejpozději v roce 1359. Její vznik souvisel mimo jiné s brodem přes řeku a s těžbou stříbra v širším okolí. Už ve 14. století vlastnila zdejší majetek jihlavská měšťanská rodina Pilgramerů.
Roku 1495 odkázala Markéta Pilgramerová výnosy z rantířovského majetku jihlavským dominikánům; vlastnická práva přitom připadla jihlavské městské radě. Řád tu vybudoval mlýn a hospodářský dvůr s pivovarem. V areálu stálo také sídlo s kaplí, které se stalo základem pozdějšího zámku.
Požár změnil podobu sídla
Majitelé a správci statku se v dalších staletích střídali. Po zrušení dominikánského kláštera přešel majetek pod náboženský fond. V roce 1800 koupila statek Marie Eleonora Goldlinová s manželem Bedřichem. Od roku 1807 patřil jihlavskému dědičnému poštmistrovi Jiřímu Prokopovi z Lilienwaldu.
Zásadní zlom přinesl požár v roce 1867, při kterém velkostatek vyhořel. Následující rok jej koupil František Müller a pustil se do přestavby. Ta byla dokončena v roce 1873 a starší sídlo získalo novorenesanční podobu, s níž je zámek spojován dodnes. Jako možný autor projektu se uvádí architekt August Prokop, jeho autorství ale není jisté.
K obytné budově přiléhaly hospodářské objekty. Dobové popisy zmiňují také zvonici s hodinami a zámecký park. Reprezentativní sídlo tak zůstávalo součástí provozního centra velkostatku.
Pivovar, lihovar a škrobárna
Rantířovský velkostatek měl podle obecních údajů rozlohu 311 hektarů. Jeho součástí byl pivovar a lihovar, později také škrobárna. Zámek s velkostatkem koupil v roce 1906 František Hejhal; za jeho působení škrobárna vznikla. Roku 1910 přešel statek pod jihlavský magistrát a o osm let později jej získala Marie Porgesová z Vídně.
V roce 1928 koupili velkostatek manželé Šaškovi. Za druhé světové války majetek převzala německá správa, po roce 1948 byl zestátněn a areál využíval státní statek Jihlava. Zámek postupně chátral, zatímco jeho okolí sloužilo zemědělskému provozu.
Obnovený, ale nepřístupný
V restituci byl majetek roku 1991 vrácen potomkům rodiny Šaškových. Poté následovala rekonstrukce zchátralého areálu a obnova zámku i parku. Dnes je stavba uváděna jako zachovalý soukromý objekt.
Veřejné prohlídky se tu běžně nekonají a vstup do areálu není volně přístupný. Zámek lze pozorovat z veřejných míst a komunikací; možnost vstupu do areálu, návštěvy parku nebo fotografování zblízka je třeba domluvit s vlastníkem či obcí.
Co je v okolí
Při zastávce v Rantířově stojí za pozornost také hospodářské budovy někdejšího velkostatku. Turistické podklady zmiňují rovněž bývalou sýpku, její přesné začlenění do areálu a stavební historii však nelze bez dalšího ověření upřesnit.
Výlet do obce lze spojit s Pekelským mlýnem, údolím řeky Jihlavy nebo s pěšími a cyklistickými trasami v okolí. Rantířovský zámek tak zůstává především připomínkou proměn zdejšího místa: od církevního majetku přes měšťanské vlastníky a zemědělský provoz až po zestátnění a porevoluční obnovu.