Na hrad Ralsko se nejde pohodlně od parkoviště. Výstup na výrazný čedičový vrcholek je nejprve pozvolnější, poslední část ale vede strmým kamenitým terénem. Odměnou jsou zbytky skalní pevnosti a široký rozhled do krajiny Libereckého kraje.
Cesta z Mimoně přes Juliinu vyhlídku
Výchozím místem nejčastější trasy je Mimoň. Od vlakového nádraží pokračuje červená turistická značka přes Vranov k Juliině vyhlídce, přibližně čtyři kilometry od začátku cesty. Odtud zbývají ke zřícenině zhruba dva kilometry strmějšího stoupání.
Juliina vyhlídka leží na jihozápadním svahu a tvoří ji upravený skalní blok. Jméno dostala po Julianě Hartigové, manželce někdejšího majitele mimoňského panství. Z vyhlídky je vidět směrem k Vranovu a Mimoni.
Další možností je vyrazit z Novin pod Ralskem v údolí Ploučnice mezi Mimoní a Stráží pod Ralskem. Výlet se dá spojit s návštěvou Průrvy Ploučnice. Pokud od hradu pokračujete po červené značce, k tomuto přírodnímu útvaru jsou to podle městského turistického popisu přibližně tři kilometry.
Skalní pevnost na čedičovém vrcholu
Ralsko dosahuje výšky 696,1 metru a z údolí Ploučnice se zvedá přibližně o 400 metrů. Jeho geologickým základem je čedičová, přesněji olivinicko-nefelinitová žíla, která pronikla okolními pískovci. Skalnatý vrchol poskytl středověkým stavitelům přirozeně chráněné místo s rozhledem i možností sledovat přístupové cesty.
Hradní plošina je stísněná a její pozůstatky ukazují, že šlo hlavně o obrannou pevnost, ne o rozlehlé šlechtické sídlo s velkým předhradím. Zachovaly se části obvodových hradeb a paláce, dvě hranolové obytné věže i mohutná štítová zeď. Ta měla podle odborného popisu sílu asi 5,6 metru. Vstupní věž měřila po straně přibližně 9,5 metru, druhá zhruba 7,5 metru. Při prohlídce vynikne, jak stavba využívala tvar kopce a okolní skály.
Co víme o dějinách hradu
Vznik hradu se někdy klade už do 12. století, pro tak staré datování ale chybějí jisté doklady. První písemná zmínka z roku 1380 neupřesňuje, zda se jméno Ralsko týkalo hradu, nebo dvora pod horou. Přesvědčivější spojení názvu s hradním sídlem přinášejí až zprávy z roku 1435.
Za pravděpodobné stavitele kamenného hradu jsou považováni Vartenberkové. Pevnost mohla být součástí jejich mocenské sítě a souviset s dohledem nad záhvozdskou obchodní cestou ze Žitavy do Čech. Po husitských válkách se zde vystřídali různí držitelé. Roku 1468 hrad dobylo žitavské vojsko a v dalších obdobích se jeho příběh spojoval také s loupeživými rytíři a penězokazectvím.
Když panství roku 1505 převzali Bieberštejnové, význam hradu začal klesat. Během 16. století Ralsko zpustlo. Jeden odborný materiál ho jako pustý hrad uvádí už v roce 1544, jiné zdroje pracují s pozdějším datem. Pevnost postupně přestala sloužit svému účelu a zůstala opuštěná.
Výhledy a chráněná příroda
Za dobré viditelnosti lze z vrcholu spatřit Bezděz, Ještěd, Říp a Trosky, Lužické i Jizerské hory a České středohoří. Výhled zahrnuje také okolí Mimoně, Stráže pod Ralskem a Jablonného v Podještědí. Z výšky je dobře patrný kontrast zalesněných kopců, pískovcové krajiny a údolí Ploučnice.
Vrchol a skalnaté svahy spadají do přírodní rezervace o rozloze přibližně 28,15 hektaru. Rostou tu suťové porosty, buky a javory i teplomilná vegetace; lokalita je známá také výskytem muflonů. Ralsko bylo dlouho obtížně přístupné kvůli vojenskému prostoru a přítomnosti sovětské armády, což přispělo k zachování poměrně nerušeného charakteru vrchu.
Zřícenina je významnou archeologickou lokalitou a je třeba respektovat její památkový i přírodní režim. Zdivo může být nestabilní, terén skalnatý a na vrcholu není běžné návštěvnické zázemí ani pravidelná pokladna. Ralsko leží na území obce Ralsko, část lokality však zasahuje také do katastru Novin pod Ralskem.