V krajině na okraji Drahanské vrchoviny se nedaleko Pustiměře dochovaly příkopy, zbytky zdiva i půdorys někdejšího hradu Melice. Návštěvu místa komplikuje jeho poloha ve Vojenském újezdu Březina: vstup bez povolení je zakázán a přístup se může měnit podle vojenského provozu a uzavírek ohrožených prostorů. Kdo chce poznat někdejší podobu sídla podrobněji, může zamířit také do Muzea Vyškovska.
Reprezentativní sídlo olomouckých biskupů
Melice nechal postavit olomoucký biskup Jan Volek, nemanželský syn českého krále Václava II. Prameny hrad zmiňují jako dokončený už roku 1339 a uvádějí také jeho purkrabího Beneše z Melic. Nové sídlo převzalo úlohu staršího pustiměřského hradu na ostrožně Zelená Hora, který byl záměrně opuštěn.
Hradní jádro mělo čtyři křídla a obdélný půdorys o rozměrech přibližně 54 krát 31 metrů. Obepínala je hradba silná až dva a půl metru. Na severu chránil jádro příkop široký asi 18 metrů, další příkop, široký přes 25 metrů, odděloval přístupový jazyk před vstupní branou. Předhradí se táhlo do délky více než 120 metrů.
Melice sloužily jako správní centrum biskupských statků, zároveň ale měly být důstojným sídlem církevního hodnostáře. Rozvržení areálu proto nesvědčí jen o obranné funkci, ale také o snaze nabídnout pohodlí a reprezentativní prostředí. Menší důraz na opevnění mohl přispět k tomu, že hrad v první polovině 15. století podlehl husitskému útoku. Poté už nebyl obnoven a správní centrum biskupských statků se přesunulo do Vyškova.
Kachle, vitráže i vytápění
O nákladném vybavení hradu vypovídají archeologické nálezy. Patří k nim gotické kachle z honosných kamen, která stála v biskupské komnatě ve druhém patře paláce. Výzkum přinesl také předměty denní potřeby, stavební keramiku, kovové předměty, architektonické články a skleněné okenní výplně včetně vitráží.
Na severní straně hradního jádra stála kaple. Nalezené stopy cihelných kleneb a pravděpodobného zařízení pro teplovzdušné vytápění ukazují, že některé části sídla byly uzpůsobené nejen reprezentaci, ale i pohodlnému užívání. Výrazné pozůstatky zástavby se promítly také do označení Horní a Dolní Melice v písemných pramenech. Toto dělení mohlo souviset s rozdělením hradu mezi více lenních držitelů.
Naučná stezka a archeologická historie
Melice jsou nemovitou kulturní památkou a významnou archeologickou lokalitou. Výzkumy tu začaly už koncem 19. století a pokračovaly ve 20. století. V letech 1931 až 1938 vedl rozsáhlé práce zaměřené hlavně na hradní jádro lékař J. Zháněl. Lokalita je vedena jako území s jednoznačně prokázaným výskytem archeologických nálezů.
Historie osídlení v okolí je starší než samotný hrad. Objevily se tu pravěké nálezy z období od neolitu po halštat, které mohou ukazovat na existenci staršího hradiště. Pustiměř je výchozím místem Naučné stezky Melice. Přibližně 6,5 kilometru dlouhý okruh vede kolem zříceniny i Zelené Hory a vrací se zpět do obce.
Ruiny pod vojenským režimem, nálezy ve Vyškově
V areálu se zachovaly hlavně zbytky zdiva, terénní nerovnosti, příkopy, půdorysy někdejších místností a prostor předhradí. Nejde o běžně přístupnou zříceninu s upraveným návštěvnickým okruhem. Melice leží na území Vojenského újezdu Březina a vstup bez povolení je zakázán; podmínky mohou ovlivňovat vojenský provoz i uzavírky ohrožených prostorů.
Archeologické nálezy a další podobu někdejšího sídla představuje výstava Melice – příběh hradu, příběh krajiny v Muzeu Vyškovska. V kapli svaté Anny ve Vyškově je podle zveřejněných údajů k vidění do 30. září 2026. Expozice zahrnuje trojrozměrnou projekci okolí Pustiměře, rekonstrukce Melic a Zelené Hory, holografické zobrazení vybraných předmětů i interaktivní prvky.