Za usedlostí čp. 13 na východním až jihovýchodním okraji Proseče u Humpolce stojí zbytek středověké tvrze. Z někdejšího opevněného sídla se dochovala hlavně obytná věž. Dnes je nenápadnou zastávkou při putování Vysočinou, zároveň ale nabízí pohled na dobu, kdy zdejší krajinu doplňovaly dvory a menší šlechtická sídla.
Co z tvrze zůstalo
Torzo ukazuje základní podobu věže: měla čtvercový půdorys se stranou dlouhou asi 8,4 metru a její přízemní zdi dosahovaly tloušťky přibližně 1,9 metru. Na západní straně je patrný vylámaný vstup, na východní malé okénko s původním ostěním. Dochované zdivo tak dovoluje představit si rozměry stavby, i když celý areál tvrze se nezachoval.
Vznik sídla se klade pravděpodobně do závěru 14. století. Přesná písemná zpráva o jeho stavbě chybí, stáří se proto určuje především podle stavebních znaků a drobných archeologických nálezů. V té době se v pramenech objevují vladykové s přídomkem z Proseče. Roku 1391 jsou zmiňováni Ondřej, Hroch a Beneš, později také Jaroš, Jan a Bohuněk.
Není doloženo, zda právě tito šlechtici obývali dochovanou tvrz. Jejich jména však ukazují, že Proseč patřila do prostředí, kde působila nižší šlechta. Menší sídla tohoto typu sloužila jako domov držitele, centrum správy majetku i viditelné znamení jeho postavení.
Proměna šlechtického sídla
Nejpozději v průběhu 15. století se Proseč stala součástí majetku vrchnosti, která byla spojena nejprve s lhotickým a později s lipnickým panstvím. Jan Trčka z Lípy ve své závěti z roku 1538 uváděl ves mezi majetkem, který podle textu získal jeho otec Buryan Trčka z Lípy.
Když tvrz přestala sloužit jako sídlo, její areál s přilehlým dvorem se využíval k hospodářským účelům. Později stavba osiřela a její zdivo lidé rozebírali na kámen. Na dochovaných částech jsou vidět také známky zakouření a působení žáru. Mohou souviset s požárem, přesný průběh zániku tvrze ale známý není.
Tvrz v původní vesnici
Historickou stopu netvoří jen zbytky věže. Podle územní studie byla původní Proseč uspořádána jako okrouhlice s veřejným prostorem uvnitř a vesnice byla na tvrz navázaná. Návštěva tak může zahrnout i pohled na podobu návsi, starší usedlosti a drobné památky v okolí. Nedaleko tvrze stojí také boží muka.
Tvrz je státem chráněnou nemovitou kulturní památkou. O záchranu jejích zbytků se podle turistických podkladů zasloužila společnost Castrum, která se v regionu věnuje péči o památkové dědictví.
Zastavení na Cestě Gustava Mahlera
Prosečí prochází značená Cesta Gustava Mahlera, dlouhá přibližně 25 kilometrů. Vede od Wolkerova památníku pod Lipnicí nad Sázavou přes Nové Dvory, Kejžlici, Řečici a Pusté Lhotsko do Proseče, pokračuje přes Kaliště a končí v Želivě. Vesnice leží přibližně na desátém kilometru trasy.
Na cestě se vedle tvrze nabízejí podlipnické kostely, Lipnice nad Sázavou, rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích i želivský klášter. Trasa propojuje středověké památky s místy spojenými s kulturním odkazem skladatele a vede krajinou Vysočiny.
Tvrz je volně stojícím historickým torzem, nikoli hradem s pokladnou nebo pravidelnými prohlídkami. Při přístupu k ní je třeba respektovat soukromé pozemky a místní značení. Polní a lesní cesty mohou být hůře schůdné po dešti nebo během zemědělských prací.