Od Radkovic vede ke zřícenině hradu Skála červeně značená turistická cesta dlouhá necelé dva kilometry. Cíl leží v Černém lese u Zálesí, nedaleko Radkovic a Přeštic; správně náleží k obci Příchovice, do katastru Zálesí u Příchovic. Už při příchodu je patrné, že hrad nestál na běžném kopci. Rozkládá se na úzkém skalnatém hřebeni, který se táhne od jihozápadu k severovýchodu.
Hrad, který se přizpůsobil úzkému hřebeni
Skalní podloží a prudké svahy výrazně ovlivnily uspořádání sídla. Areál se dělí na výše položený horní hrad a níže položenou část na opačném konci bradla. Právě proto se mu říká dvojhrad, i když odborníci se neshodují, nakolik šlo o dvě samostatná hradní jádra a nakolik rozdělení vynutil samotný tvar terénu.
Horní část chránil podkovovitý příkop, věžová brána a parkán s dalšími obrannými prvky. V terénu zůstaly části paláce a hradeb, stejně jako výrazný fragment věže se zbytkem střílnového otvoru. Dolní hrad mohl tvořit menší samostatný obytný celek se čtverhrannou věží.
Mezi pozůstatky patří také záseky, drážky a průchody vytesané do skály, které usnadňovaly pohyb mezi jednotlivými částmi. Hrad doplňovala předhradí s příkopy a valy. Archeologové v areálu předpokládají i hospodářské zázemí a prostor, který mohl sloužit jako cisterna nebo další část předhradí. Skála tak není jen zříceninou, ale také významnou archeologickou lokalitou.
Drslavici a obléhání s bombardou
Hrad vznikl nejspíš na přelomu 13. a 14. století. První bezpečná písemná zmínka je z roku 1318, kdy se po Skále psal Vilém z Rýzmberka. Patřil k Drslavicům a Skála se stala důležitým sídlem jejich větve, z níž později vzešli Švihovští z Rýzmberka. Rodové vazby spojovaly hrad také se Švihovem a Rabím.
Ve válečných konfliktech se Skála ocitla opakovaně. Roku 1399 k ní přitáhlo královské vojsko s takzvanou puškou velikou, tedy mohutnou bombardou. Jde o první písemně zaznamenané použití střelné zbraně při obléhání v Čechách. S útokem se spojují kamenné dělové koule o průměru přibližně šedesáti centimetrů, nalezené v okolí hradu.
Další obléhání přišlo kolem roku 1402 a znovu v červnu 1413. Při posledním z nich se posádka bránila až do konce října. Tábor obléhatelů ležel v lese přibližně 250 metrů východně od hradu.
Od pustého hradu k lesnímu cíli výletu
V roce 1441 Skálu dobyli a vypálili v souvislosti s loupeživou činností tehdejšího držitele a jeho posádky. Prameny uvádějí, že hrad byl poté opraven a zůstal v rukou Švihovských z Rýzmberka. Jeho význam však postupně klesal: po roce 1504 se v něm už fakticky nebydlelo a kolem roku 1530 byl opuštěn. Roku 1568 se o něm psalo jako o pustém zámku či hradu.
Po roce 1658 byl na císařský rozkaz pobořen, aby nemohl sloužit jako opěrný bod. Zdivo se následně rozebíralo na stavební kámen a hrad postupně upadl v zapomnění. Jeho někdejší podobu dnes pomáhají přiblížit dochované terénní zbytky i stylizované vyobrazení na nástěnné malbě v kapli hradu Švihova, vytvořené kolem roku 1520.
Kromě krátké cesty z Radkovic lze ke zřícenině dojít také ze Zálesí. Od kaple na návsi je vzdálená přibližně 1,2 kilometru. Skála leží rovněž na naučné stezce Se svatým Vojtěchem okolím Přeštic. Trasa z Přeštic přes Příchovice a Radkovice měří asi 5,5 kilometru. Delší možností je cesta z Lužan přes přírodní památku Loupensko a Černým lesem ke hradu; okruh přes Radkovice, Příchovice a Přeštice má přibližně 15,5 kilometru.
Lesní cesta vede místy strmým a skalnatým terénem. Pevná obuv a opatrnost se hodí zejména u zbytků zdiva, příkopů, valů a skalních průchodů. Na místě není běžná pokladna ani pravidelné prohlídky. Před cestou je vhodné zkontrolovat stav značení a lesních cest.