Na adrese Lidická 560 stojí budova, která v sobě spojuje příborskou secesi s více než stoletím společenského života. Někdejší Katolický dům nevznikl jako městský palác: místní věřící jej na začátku 20. století budovali vlastními silami a z vlastních prostředků jako zázemí pro spolky.
Od spolkového domu k místu setkávání
Stavba probíhala v letech 1909 až 1911. Družstvo Katolický spolkový dům, založené v roce 1910, svěřilo návrh i realizaci Bedřichu Karlsederovi. Architekt se narodil v Příboře a patřil k významným představitelům secese na Novojičínsku. Jeho návrh ukázal, že tento styl našel své místo také v menších městech, nejen ve velkých centrech.
Dům sloužil schůzím, divadelním představením a později také cvičení. Ve 20. letech se uvažovalo o zřízení kina. Budova tak byla od počátku především prostorem pro pravidelné setkávání místních, nejen výraznou stavbou v ulici.
Požár a proměny vzhledu
Při osvobozování Příbora v roce 1945 vyhořela střecha i první patro. Následovaly opravy, ale také změny vlastníka a způsobu využití. Budova, která začínala jako Katolický dům, později fungovala mimo jiné pod názvy Osvětový dům a Dům kultury ROH.
Přestavby v 60. a 80. letech postupně zakryly část její původní secesní podoby. Výrazným zásahem byla úprava z roku 1968. Stejně jako u mnoha jiných historických staveb se vzhled domu měnil podle dobových potřeb a představ.
Rekonstrukce vrátila původní vstup
Družstvo získalo budovu zpět v restitucích v letech 1991 až 1993. Město Příbor ji odkoupilo v roce 2010 a v období 2014 až 2016 nechalo rekonstruovat. Úpravy sjednotily fasádu a obnovily původní vstup z Lidické ulice. Nešlo o úplný návrat do původního stavu, ale o znovuzviditelnění části secesního charakteru domu.
Opravený kulturní dům se otevřel 3. září 2016 a při této příležitosti se konaly také komentované prohlídky. Jeho role se od dob Katolického domu změnila, společenský význam prostoru ale pokračuje.
Budova při procházce městem
Dům se nachází poblíž centra, v ochranném pásmu městské památkové rezervace, s níž bezprostředně sousedí. Přímo uvnitř rezervace neleží. Zvenčí si lze všimnout, jak se proměny společnosti i architektonické zásahy propsaly do jedné příborské stavby.
Jde o kulturní provozní objekt, nikoli o památku s každodenní otevírací dobou. Možnost vstupu dovnitř závisí na programu nebo domluvě na prohlídce u provozovatele.