U Přebuze v Krušných horách leží krajina, kterou tvoří rašeliniště, drobná jezírka, tůně a podmáčené plochy. Velké jeřábí jezero proto nečekejte jako klasickou vodní plochu s pláží nebo promenádou. Jde především o název cenné části vrchoviště, jehož přírodní hodnoty se zachovaly dodnes.
Od samostatné rezervace k většímu celku
Národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero byla vyhlášena 4. února 1938. Samostatně existovala do 29. června 2012, kdy byla zrušena a začleněna do Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Název dnes označuje především historicky vymezenou část rozsáhlejšího chráněného území.
Původní rezervace měla podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny rozlohu 26,9 hektaru. Nacházela se v ní dvě rašelinná ložiska: větší severní, které zasahuje směrem ke státní hranici s Německem, a menší jižní. Jeho část v minulosti narušila těžba rašeliny. Tyto údaje se vztahují k někdejší rezervaci, nikoli k celému dnešnímu území Rolavských vrchovišť.
Rozsáhlejší chráněný celek leží na náhorní plošině Krušných hor při česko-saské hranici a patří k nejzachovalejším rašeliništím tohoto pohoří. Pro Přebuz představuje jednu z hlavních přírodních hodnot. Území se zároveň překrývá s evropsky významnou lokalitou Krušnohorské plató a ptačí oblastí Západní Krušné hory. Ochrana se tak týká propojeného systému mokřadů, rašelinišť a okolních stanovišť, ne pouze jednoho jezírka.
Jezírka a rostliny v citlivém mokřadu
Podmáčené prostředí umožňuje rašeliníkům odumírat a rozkládat se jen velmi pomalu. Jejich zbytky se postupně hromadí a vytvářejí rašelinu. Vzniká tak kyselé, na živiny chudé prostředí, na které jsou přizpůsobené specializované druhy rostlin.
V širším prostoru Rolavských vrchovišť byly zaznamenány například rosnatka anglická, blatnice bahenní, hrotnosemenka bílá nebo rašeliník Lindbergův. V porostech se uplatňují rašeliníky, místy také borovice bažinná a jednotlivé smrky. Mělké tůně a jezírka nejsou jen působivým prvkem krajiny: zadržují vodu, poskytují útočiště specializovaným organismům a pomáhají udržovat charakter rašeliniště.
Do vrchoviště jen po povolených cestách
Rašeliniště je citlivé na sešlap i změny vodního režimu. Odvodnění nebo narušení proudění vody může poškodit stanoviště, jejichž obnova trvá dlouho. V národních přírodních rezervacích proto platí přísnější pravidla než v běžné krajině: návštěvníci se smějí pohybovat pouze po vyznačených cestách a musí respektovat zákaz vstupu do některých částí i omezení vjezdu a jízdy na kole.
Historické exkurze v oblasti vedly náročným, místy podmáčeným terénem a zabraly několik hodin chůze. Počítalo se s nepromokavou obuví, často přímo s holínkami. Parkoviště Pod Vysokým vrchem u silnice mezi Přebuzí a Nancy i tehdy popsaná trasa ale samy o sobě neznamenají, že jde o současnou oficiální návštěvní cestu.
Při hledání lokality je praktičtější orientovat se podle Přebuze, silnice Přebuz–Nancy a mapových podkladů než podle poštovní adresy. Konkrétní části Rolavských vrchovišť jsou přístupné jen v souladu s ochrannými podmínkami a mimo vyznačené cesty se do cenných partií nevstupuje.