Přebuz je malé horské město s výraznou hornickou minulostí. Bývá označována za nejmenší město v České republice, přesto zde kdysi žily téměř tři tisíce lidí. Jejich život i podobu zdejší krajiny po staletí určovala těžba cínu. Dnes připomínají její rozsah pozůstatky dolů, haldy a propadliny, které lze poznat na hornické naučné trase.
Po stopách cínu kolem Přebuze
Hornická poznávací trasa měří 5,2 kilometru a má třináct zastavení. Vede krajinou poznamenanou těžbou: kolem pinkových tahů, propadlin, hald, štol, bývalých šachet a úpraven cínové rudy. K vidění jsou také sejpy, tedy navršeniny materiálu, který zbyl po rýžování, a pozůstatky vodních děl.
Jedním z nich je Přebuzský dědičný příkop Erbgraben. Pravděpodobně vznikl v 16. století, měří přibližně 5,5 kilometru a přiváděl vodu k dolům, úpravnám i dílnám. Končí u Rotavského potoka.
Trasa připomíná také důl Ritter, původně nazývaný Frischglück. Na začátku 20. století dosahoval přibližně 120 metrů hloubky. Směr někdejších rudných žil dodnes naznačuje řada propadlin v terénu. Moderní důlní závod zahrnoval šachty Otto, Hlavní a Ritterovu. Za druhé světové války se tu vedle cínu dobýval také arsen a wolfram. Zůstaly betonové základy, torzo úpravny, trafostanice a železobetonový skelet těžní věže.
Město s hornickou historií
Podle místní kroniky vznikla osada roku 1347, kdy sem přišli němečtí kolonisté. První písemný záznam o Přebuzi pochází z roku 1542. V polovině 16. století získala hornické svobody a Šlikové zde zřídili horní úřad. Největší rozmach dolování nastal v letech 1698 až 1760. Pozdější pokusy těžbu obnovit už nebyly tak úspěšné a průmyslová éra postupně skončila.
V centru města stojí kostel sv. Bartoloměje, pozdně barokní jednolodní stavba nad východním okrajem náměstí. Prameny se rozcházejí v přesném roce dokončení, kostel však vznikl na konci 18. století. Vedle něj je bývalá fara; její starší předchůdkyně je doložena už roku 1567.
Mezi nejstarší zdejší domy patří venkovský dům č. 46, dříve označovaný číslem 72. Někdejší zájezdní hostinec si zachoval historické konstrukce i některé původní výplňové prvky. Objekt prochází rekonstrukcí, a jeho stav i přístupnost se proto mohou měnit.
Rašeliniště a výhled z Čertovy hory
Od stop lidské činnosti přechází okolí Přebuze k rozsáhlým přírodním územím. Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště chrání rašeliniště, podmáčené smrčiny, otevřená i klečová vrchoviště, přechodová rašeliniště a vřesoviště. Rostou tu rosnatky a žijí vzácní ptáci, například tetřívek obecný, tetřev hlušec, bekasina otavní nebo čáp černý.
I v rezervaci zůstávají patrné souvislosti s hornictvím. V nivách a sedimentech se kdysi rýžovaly cínové rudy a k chráněným hodnotám patří také společenstva vázaná na ruiny bývalé úpravny. Do rezervace se smí vstupovat pouze po značených turistických stezkách.
Výrazný kuželovitý vrchol Čertovy hory dosahuje výšky 987 metrů. Za dobré viditelnosti se z něj otevírají výhledy na Krušné hory, Smrčiny, Český les, Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu i Doupovské hory.
Sauersack: pozůstatky válečného závodu
Výlet lze spojit také s nedalekou lokalitou Rolava–Sauersack. Důlní areál spojený s nacistickým válečným hospodářstvím se začal budovat roku 1940. Dochovaly se pozůstatky šachet, rudného mlýna, úpravny, zásobníků, trafostanice a dílen. Přes silnici býval zajatecký tábor.
Sauersack není upraveným návštěvnickým areálem s prohlídkovou trasou, ale archeologickou lokalitou a památníkem nucené práce. Do ruin, štol, šachet ani propadlin není bezpečné vstupovat. Také hornická trasa u Přebuze vede místy mokrým a měkkým terénem, kde se hodí pevná nepromokavá obuv. Některé okolní silnice mohou být sezonně uzavřené a možnosti parkování i občerstvení jsou omezené.