Z Nové Hůrky vede ke kapli svatého Kříže cesta dlouhá přibližně jeden a půl až dva kilometry. Jejím cílem je místo, kde se kdysi rozkládala šumavská osada Hůrka, německy Hurkenthal. Na začátku 20. století tu žily stovky lidí a stálo čtrnáct domů. Dnes zástavbu připomíná hlavně kaple, upravené základy kostela a další stopy ukryté v krajině.
Osada, kterou založilo sklářství
Hůrka vyrostla kolem sklárny, kterou zde v roce 1766 založil rod Hafenbrädlů. Výroba byla pro místní důležitým zdrojem obživy, skončila však už na přelomu 18. a 19. století. K někdejší prosperitě patřil také kostel svatého Vincence. Ignác Hafenbrädl jej nechal postavit v letech 1788 až 1789; dnes z něj zůstaly jen základy upravené k pietnímu připomenutí.
Kaple svatého Kříže vznikla kolem roku 1820 z iniciativy Abeleů, kteří po Hafenbrädlech převzali místní majetek. Sloužila jako rodová hrobka. Její prostý vzhled tvoří obdélná loď a půlkruhová apsida, nad presbytářem se střecha zužuje do kuželovitého tvaru. V jižní stěně je mramorová pamětní deska. V kryptě byli ukládáni členové rodin Abeleů a Hafenbrädlů, přičemž prameny neuvádějí jednotný počet pohřbených.
Klostermannovy rodinné kořeny i pověsti krypty
S Hůrkou je spojen také spisovatel Karel Klostermann. Jeho otec Josef, lékař rodiny Abeleů, byl pohřben v kapli a Klostermannova matka Charlotte Hauerová byla s Abeleovými příbuzensky propojena.
Krypta získala pověst neobvyklého místa také kvůli rakvím s prosklenými víky. Starší popisy zmiňují, že přes sklo bylo možné spatřit mumifikované ostatky. Po zániku osady se k tomu přidala vyprávění o tom, co se s hrobkou dělo v poválečných letech.
Zánik Hůrky a příběh, který nelze doložit
Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a původní osada začala mizet. Území se stalo součástí vojenského újezdu Dobrá Voda a zástavba postupně zanikla. Kaple přečkala dlouhé období chátrání a poškozování. Někdy se uvádí, že ji zachránilo využití jako dělostřelecké pozorovatelny, toto vysvětlení však dostupné oficiální materiály podrobně nedokládají.
Nejdramatičtější pověst vypráví o vojácích či pohraničnících, kteří měli v 50. letech hrobku otevřít, vytáhnout mumifikovaná těla, střílet do rakví a s mrtvými tančit. Podle další části příběhu pak měli zemřít na infekci nebo kožní chorobu. Archivní pátrání nepotvrdilo tanec ani následná úmrtí. Doloženo je především rabování a znesvěcení hrobky, které se v místním vyprávění proměnilo v působivější legendu.
Jak se k Hůrce vydat
Výchozím místem je Nová Hůrka, kde se nachází parkoviště. K pěšímu výletu ke kapli lze připojit cestu k jezeru Laka nebo trasu mezi Železnou Rudou a Prášily. Hůrka leží v Národním parku Šumava, takže je třeba zůstat na značených cestách a počítat s případnými sezónními uzávěrami.
Po roce 1989 byla kaple opravena a základy kostela svatého Vincence pietně upraveny. U kaple jsou pamětní prvky věnované Josefu Klostermannovi i lidem, kteří zahynuli na šumavském úseku státní hranice. V roce 2003 zde přibyl zvon smíření, na který lze zazvonit od vstupního portálu. Celé území je vedeno jako archeologické naleziště; pod loukami zůstávají pozůstatky osady, sklárny, kostela i hřbitova. Interiér kaple ani krypta nemusí být běžně přístupné.