Ve východní části Chotkových sadů, poblíž Letohrádku královny Anny, stojí památník, který se vymyká běžným představám o spisovatelském pomníku. Tmavé skalisko, jeskyně, jezírko a bílé sochy působí spíš jako romantická zahradní scenérie než jako tradiční monument. Teprve na vrcholu kompozice se objevuje bronzový medailon s podobiznou Julia Zeyera.
Pomník jako výjev ze Zeyerových knih
Autorem památníku je sochař Josef Mauder, Zeyerův blízký přítel. První model vytvořil už v roce 1902, k realizaci však došlo až později a slavnostní odhalení se konalo 16. září 1913.
Celá mohyla je sestavena z více než sta žulových balvanů. V umělé jeskyni se nacházejí bílé mramorové figury vytesané v tyrolském Laasu. Nejde o pouhou výzdobu: postavy představují hrdiny a hrdinky ze Zeyerových děl. Jsou mezi nimi Paskalina, Kazi, Teta, Libuše, Radúz a Mahulena i bratři Amis a Amil.
Na zadní straně památníku je umístěna deska se jmény vybraných děl, například Vyšehrad, Radúz a Mahulena, Sulamita nebo Legenda z Erinu. Portrétní medailon autora na vrcholu tak doplňuje scénu, v níž se konkrétní literární postavy potkávají v jediném prostoru.
Od nápadu k náročné realizaci
Za vznikem pomníku stál také mecenáš Josef Hlávka. Krátce po Zeyerově smrti původně dával přednost klasickému bronzovému portrétu, Mauder však prosadil návrh, který měl spisovatelův svět převést přímo do podoby krajiny.
Původní podoba zahrnovala potok, kaskádu, jezírko a můstky. Voda byla podle památkových materiálů přiváděna potrubím z hradní štoly Světluška. Na financování se podílela také zahradní slavnost v Královském letohrádku v roce 1902. Po smrti Františka Ladislava Riegra zajistil Jan z Lichtenštejna přepravu žulových balvanů z lomu u Říčan. Josef Hlávka se samotného odhalení nedožil.
Možný předobraz ve Versailles
Neobvyklé řešení bývá spojováno s Apollonovou lázní, respektive Apollonovou grottou ve Versailles. Tamní zahradní architektura mohla Maudera inspirovat při práci s umělou skálou, jeskyní a vodou. Tato souvislost je však uváděna jako připisovaná inspirace, nikoli jako jednoznačně doložené autorovo vyjádření.
Zeyerův pomník lze proto vnímat několika způsoby: jako secesní sousoší, literární památník i krajinářské dílo. Jeho podoba spojuje sochařství s prostředím parku a místo běžné busty vytváří scénu, kterou lze číst jako obraz Zeyerovy tvorby.
Monument v Chotkových sadech
Památník se nachází v katastru Hradčan a administrativně spadá pod Prahu 1, přestože se často označuje jako hradčanský. Stojí ve veřejně přístupném parku, takže je součástí procházky v okolí Pražského hradu a Královské zahrady.
Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka a od roku 1999 patří k Národní kulturní památce Pražský hrad. V září 2025 Správa Pražského hradu oznámila první komplexnější opravu po více než sto letech. Restaurátoři se měli věnovat kamenné části, mramorovým figurám, jezírku, zlaceným nápisům i bronzovému medailonu. Podoba vodních prvků a případná omezení přístupu se proto mohou v průběhu času měnit.