Do kasemat se vstupuje u Cihelné brány
Prohlídka Gorlice začíná u Cihelné brány, dokončené v roce 1849, a pokračuje nejstarší částí vyšehradských kasemat. Podzemní chodby vznikaly v 17. a 18. století, kdy se Vyšehrad proměňoval v bastionovou pevnost. Vojáci jimi mohli procházet chráněni před nepřátelskou palbou. Dodnes jsou patrné střílny, větrací šachty i výklenky, které sloužily pro uložení zbraní a nářadí.
Kasematy mají podle údajů provozovatele dohromady více než jeden kilometr a dělí se na čtyři samostatné části. Návštěvnická trasa ke Gorlici měří přibližně 300 metrů. Provede vás tedy jen vybraným úsekem podzemního systému, na jehož konci čeká největší prostor celé prohlídky.
Prostor pro vojáky, sklady i továrnu
Gorlice je součástí 33. bastionu barokního opevnění. Budovala se v letech 1656 až 1678 a její vznik souvisel také s pozdější změnou tvaru bastionu svatého Bernarda. Rozlehlý sál měl původně vojenské využití: sloužil jako shromaždiště vojska a jako sklad potravin i munice.
V dalších obdobích se jeho funkce měnila. Prostor sloužil také jako skladiště a podzemní továrna. Dnes návštěvníky čeká sál vysoký přibližně 12 až 13 metrů a velký zhruba 300 metrů čtverečních. Po rekonstrukci a zpřístupnění v 90. letech 20. století se Gorlice proměnila v galerii. Podzemní prostředí v ní vytváří výraznou kulisu pro monumentální sochy a nechává vyniknout jejich materiálu i detailům.
Sochy z Karlova mostu jsou dnes pod střechou
Hlavním důvodem, proč se do Gorlice vydat, je soubor originálních barokních plastik, které dříve stály na Karlově mostě. Na jejich původních místech jsou dnes kopie nebo novější kamenické rekonstrukce. Originály byly přeneseny do chráněného interiéru, kde nejsou vystaveny působení počasí.
Expozice zahrnuje sousoší svatého Bernarda s Madonou od Matěje Václava Jäckela z roku 1709 a jeho sochu svaté Anny Samotřetí z roku 1707. Jan Bedřich Kohl je zastoupen sousoším svatého Augustina a svatého Mikuláše Tolentinského z roku 1708. Z Karlova mostu pochází také svatý Vojtěch od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1709 a sousoší svaté Ludmily s malým svatým Václavem od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1724.
Setkání s těmito díly má díky jejich umístění zvláštní atmosféru. Návštěvník je nevidí jako součást rušné městské komunikace, ale zblízka v prostoru, který původně vznikl pro potřeby pevnosti.
Jak návštěva probíhá
Prohlídka s průvodcem trvá přibližně 45 až 60 minut a koná se v češtině nebo angličtině. K dispozici je také digitální průvodce pro návštěvníky, kteří dávají přednost jinému jazyku. Jeden termín je určen přibližně pro 30 lidí.
Vstup je na adrese V Pevnosti 46/1 v Praze 2. Kasematy jsou částečně bezbariérové, trasa však vede po nerovném povrchu a do sálu Gorlice se vstupuje přes tři schody. Nejstarší úsek pod bastionem svatého Bernarda končí ve skále. Kdo se dívá pozorně, může v něm najít základní cihlu s letopočtem 1654, který připomíná začátek budování pevnosti.
Součástí vstupenky je také výstava Vzestupy a pády Vyšehradu v bývalé Prachárně. Zachycuje proměny Vyšehradu od královského sídla přes vojenskou pevnost až po duchovní a národní symbol. Samotný areál Vyšehradu zůstává přístupný zdarma i bez prohlídky podzemí.