V sobotu 2. ledna 2027 od 14 hodin se můžete vydat na komentovanou procházku za vinohradskými vilami. Sraz je u tramvajové zastávky Vinohradská vodárna, na adrese Korunní 2160/68. Vstupné je 220 korun.
Konkrétní trasa ani seznam domů, u kterých se skupina zastaví, uvedeny nejsou. Následující vily proto představují příklady zdejšího architektonického a společenského dědictví, nikoli jistý seznam zastávek. Není potvrzeno ani to, zda se během vycházky vstupuje do interiérů; počítat lze především s poznáváním staveb a jejich příběhů z veřejného prostoru.
Čtvrť, která vyrostla z někdejší krajiny
Královské Vinohrady byly samostatnou obcí od roku 1849 a městem se staly 26. září 1879. K Praze byly připojeny až v roce 1922. Už od osmdesátých let 19. století se však jejich podoba rychle měnila: místo polí, zahrad a někdejších vinic tu vznikala rozsáhlá obytná čtvrť.
Vily se stavěly například na území bývalé usedlosti Smetanka nebo na svazích nad Nuselským údolím. Na plánování a výstavbě se podíleli architekti a stavitelé Max Spielmann, Rudolf Eisler, Josef Blecha, Josef Heindl i firma Kapsa & Müller. Vinohrady tak nabízejí pohled na to, jak se příměstská krajina proměňovala v město a jak v něm vedle činžovních domů vznikaly různé podoby bydlení.
Architekti ve vlastních domech
Někteří tvůrci si vilu navrhli nebo upravili jako vlastní domov. Antonín Turek si postavil dům v Dykově ulici a Josef Kalous ve Šrobárově ulici. Ladislav Machoň navrhl vilu v dnešní ulici Bratří Čapků; architekt Bedřich Bendelmayer si ji upravil. Tyto stavby ukazují, že vila mohla být nejen zakázkou, ale také prostorem, kde si architekt uskutečnil vlastní představu o bydlení.
V tehdejší Úzké ulici, dnes ulici Bratří Čapků, si postavili sousedící dvojvilu bratři Josef a Karel Čapkové. Jejich domy propojují místní architekturu s kulturními dějinami čtvrti. Není však známo, zda budou součástí konkrétní trasy.
Vila Osvěta a vodárenská věž
V ulici Jana Masaryka stojí vila Osvěta, příklad historizující architektury. Roku 1882 ji navrhl stavitel Alois Bureš. Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotte Masaryková v domě žili v letech 1884 až 1888 a v roce 1886 se zde narodil jejich syn Jan. Příběh vily tak připomíná, že za vinohradskými fasádami se skrývají i životní osudy lidí spojených s českými dějinami.
Nedaleko místa srazu se tyčí Vinohradská vodárenská věž. Vznikla v roce 1882 podle projektu architekta Antonína Turka v novorenesančním slohu. Vedle vil připomíná infrastrukturu, kterou potřebovalo rychle rostoucí město.
Jako spojení k místu srazu jsou uváděny tramvajové linky 11, 10 a 16; jejich jízdní řády se mohou měnit. Vstupné na vycházku činí 220 korun.