V domě na adrese Újezd 432 v Praze 1 se za průjezdem ukrývá malý ateliér obklopený zahradou. Právě tady Josef Sudek po desetiletí sledoval světlo dopadající na větve, sklo, kapky deště i obyčejné předměty. Z nenápadného prostoru vytvořil osobitý svět, který se stal důležitou součástí jeho volné fotografické tvorby.
Místo s více než stoletou historií
Přízemní pavilonek má přibližně 61 metrů čtverečních a představuje poslední dochovaný zahradní fotografický ateliér z konce 19. století v Česku. Stavba vznikla na konci 19. století a v roce 1901 byla přenesena z Královských Vinohrad do vnitrobloku na dnešním Újezdu. Kulturní památkou je od roku 1990.
Sudek začal ateliér využívat v červnu 1927. Do roku 1959 v něm žil a pracoval společně se svou sestrou a pomocnicí Boženou Sudkovou. Po přestěhování už v objektu nebydlel, laboratoř však používal až do konce svého života. Prostor tak nebyl jen pracovním zázemím, ale také místem každodenního života.
Zahrada jako fotografický motiv
Sudek se ke své zahradě opakovaně vracel v různých ročních obdobích i denních dobách. Fotografoval ji z interiéru i zvenku a proměňoval ji podle počasí, nálady a okamžitého světla. V jeho obrazech se objevují mlha, déšť, okenní tabule, rostliny i drobnosti, kterým dokázal propůjčit nečekanou působivost.
Na ateliér se vážou například cykly Okno mého ateliéru, Procházka po mé zahrádce, Zahrádka mého ateliéru a Zátiší na okně mého ateliéru. Stejné místo v nich nikdy nepůsobí úplně stejně. Mění se podle světelných podmínek, počasí i Sudkova pohledu na známé okolí.
Počátkem druhé světové války Sudek ukončil komerční činnost své fotografické firmy. Ateliér se zahradou se pro něj následně stal ještě důležitějším zdrojem soustředění a inspirace. Komentovaná prohlídka proto představuje nejen historickou stavbu, ale také způsob, jakým fotograf vnímal prostor, ve kterém žil a pracoval.
Fotografický život navzdory ztrátě ruky
Výklad připomíná také Sudkův osobní příběh. Během první světové války přišel o pravou ruku, přesto dokázal vybudovat mimořádnou fotografickou kariéru. Fotografování, práce v laboratoři i samotný provoz ateliéru pro něj vyžadovaly trpělivost a vlastní, promyšlené pracovní postupy.
Josef Sudek měl blízko také ke klasické hudbě. V 50. až 70. letech pořádal pro své přátele takzvané poslechové úterky. Tyto večery se v ateliéru příležitostně připomínají i dnes a odkazují na místo, kde se vedle fotografování odehrávala setkání s přáteli i osobní rituály.
Dnešní galerie je věrnou replikou
Původní ateliér v roce 1985 zničil požár. Současný objekt je proto věrnou replikou, která vznikla v roce 2000 za spolupráce PPF, historičky Anny Fárové, městské části Praha 1 a Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Galerie se návštěvníkům otevřela 14. září téhož roku.
Dnes se zde konají výstavy české i zahraniční fotografie, především autorů mladší a střední generace. Interiér se zahradou propojuje prosklená stěna, díky níž prostor nepůsobí jako uzavřené muzeum. Výstavní část zůstává v přímém kontaktu se zelení a připomínkou Sudkova někdejšího působiště.
Kdy se koná komentovaná prohlídka
Samostatná komentovaná vycházka Tajemná zahrada: Ateliér Josefa Sudka na Malé Straně se uskuteční v pátek 9. října 2026 od 16 hodin. Sraz účastníků je před vchodem do domu Újezd 432 v Praze 1. K ateliéru se odtud prochází průjezdem domu do vnitrobloku.
Vstupné podle Prague City Tourism činí 250 Kč, snížené vstupné je 200 Kč. Uváděná délka programu se liší: počítá se s jednou až přibližně jednou a půl hodinou. Galerie mívá otevřeno od úterý do neděle, její režim se však může měnit podle právě probíhající výstavy.