Na adrese Křížová 2383/27 v Praze 5 se nachází funkcionalistická budova, která na první pohled připomíná běžný úřední objekt. Uvnitř je však zařízení, jaké nemá mezi českými archivy obdoby: ocelová strojová kartotéka s přibližně 9 000 zásuvkami. Každá z nich je dlouhá tři metry, takže při seřazení za sebou by vytvořily řadu dlouhou zhruba 27 kilometrů.
Nejde o nefunkční exponát vystavený za sklem. Kartotéka je dodnes v provozu a část jejích prostor stále slouží archivním účelům. Místo tak spojuje funkcionalistickou architekturu, původní mechanické vybavení a skutečné dokumenty spojené s vývojem sociálního pojištění.
Úřední budova jako promyšlený archivní stroj
Areál v Křížové ulici se začal rozvíjet už na začátku 20. století. Starší administrativní budova byla postavena v letech 1911 až 1912 a v roce 1926 ji získala tehdejší Ústřední sociální pojišťovna. První menší strojová kartotéka se zde objevila roku 1931, její kapacita ale brzy přestala dostačovat.
Nový objekt určený pro ústřední evidenci proto vznikl v letech 1936 až 1937. Navrhli jej architekti František Albert Libra a Jiří Kan. Stavba má obdélný půdorys, hladkou fasádu, dlouhé vodorovné pásy oken a nejvyšší podlaží ustoupené od hlavní linie. Její vzhled vycházel z praktických potřeb: budova měla usnadnit práci s velkým množstvím spisů i pohyb zaměstnanců a technického vybavení.
Devatenáct bloků ocelových zásuvek
Celá kartotéka zabírá prostor dlouhý přibližně 52 metrů, široký sedm metrů a vysoký osm metrů. Systém je rozdělen do 18 bloků, přičemž v každém z nich je 500 zásuvek. Ocelová konstrukce je pevně napojená na budovu, takže ji nelze jednoduše vyjmout a odvézt jako samostatný kus zařízení.
Každý blok obsluhuje pojízdný zakladač, celkem jich je 18. Pracovník na něm pomocí pák ovládá pohyb do stran i nahoru a dolů. Vybranou zásuvku pak vysune sešlápnutím pedálu. Zakladače se pohybují až v osmimetrové výšce a představují pozoruhodný příklad mechanizovaného skladování z doby, kdy podobná řešení ještě neměla nic společného s dnešními automatizovanými sklady.
Konstrukci budovy dodaly Vítkovické železárny, zatímco samotný registraturní systém vyrobila strojírenská firma Ing. Otakara Podhajského z pražské Hostivaře. V 70. letech byly k pojezdovým jeřábům doplněny žebříky. Předtím museli pracovníci při poruše nebo výpadku elektřiny v krajním případě sestupovat po vysunutých zásuvkách.
Dokumenty, které prošly digitalizací
Obsah kartotéky zachycuje dlouhou historii úřední agendy. V jedné části se nacházejí starší dávkové spisy přibližně z let 1913 až 1943, k nimž se dnes přistupuje jen výjimečně. Další oddíl uchovává originální podklady, které už byly převedeny do digitální podoby.
Při rozsáhlé digitalizaci v letech 2000 až 2002 bylo podle materiálů ČSSZ zpracováno přibližně 20 milionů podkladů. V samotné kartotéce se podle stejného zdroje nachází asi 105 milionů originálních dokumentů. Rozdílné údaje o rozsahu archivu souvisejí s tím, co jednotlivé materiály do celkového počtu započítávají.
Další archivní kapacita vznikla v roce 2010 ve Stodůlkách, kde byla postavena nová budova vybavená moderními oběžnými zakladači ROTOMAT. Smíchovský systém proto dnes slouží jen části agendy, stále však zůstává funkční a není pouze historickou kulisou.
Prohlídka není součástí běžného provozu
Budova i její technické vybavení jsou památkově chráněné. Podle údajů ČSSZ je objekt od roku 2004 veden v Ústředním seznamu kulturních památek. Jeho význam spočívá nejen ve funkcionalistické architektuře, ale také v tom, že se zde dochovalo původní technické řešení v téměř autentickém prostředí.
Kartotéka je součástí provozovaného areálu ČSSZ, a proto není běžně přístupnou turistickou atrakcí. Do objektu se lze dostat především při předem oznámených komentovaných prohlídkách nebo během speciálních akcí. K místu se jede tramvají na zastávku Křížová, případně autobusem na zastávku Správa sociálního zabezpečení.