Trasa komentované vycházky povede od horní stanice lanovky přes severní a východní svahy Petřína až k Újezdu. Během cesty se mají připomenout prameny a štoly ukryté pod cestami, středověké opevnění, sakrální stavby, vyhlídky i příběhy spojené s pražským vrchem.
Petřín tvoří několik různých zahrad
Petřín se zvedá mezi Malou Stranou a Strahovem a jeho vrchol dosahuje přibližně 320 až 328 metrů nad mořem. Přestože dnes působí jako jeden velký park, ve skutečnosti ho tvoří několik zahrad s rozdílným původem a charakterem. Patří mezi ně Nebozízek, Růžový sad, park u rozhledny, Lobkovická zahrada a Seminářská zahrada.
Nejstarší písemná zpráva o Petřínu se vztahuje k roku 1108. Tehdy zde byli popraveni poslední Vršovci. K vrchu se později připojila vyprávění o pohanských obřadech, věšteckých ohních a dalších tajemných událostech. Tyto motivy patří k místní tradici a představivosti, nejde však o historicky potvrzené skutečnosti.
Pod povrchem vede voda
Na Petříně se po staletí využívaly prameny a voda ze svahů se odváděla systémem štol směrem k Vltavě. Po rekonstrukcích se uvádí celkem sedmnáct těchto podzemních chodeb. Návštěvník je při běžné procházce nevidí, přesto ovlivňují podobu celého kopce. Ukazují, že Petřín není jen romantická zeleň, ale také technicky složité území, které se potýká se sesuvy a dalšími proměnami.
Viditelnou připomínkou středověku je Hladová zeď. Karel IV. ji nechal postavit v letech 1360 až 1362 jako součást pražského opevnění. Zeď měří přibližně 1 178 metrů a na některých místech je vysoká kolem osmi metrů. Tradiční výklad jejího názvu mluví o práci pro chudé obyvatele v době nedostatku, historické vysvětlení ale zdůrazňuje především její obrannou funkci.
Kaple, kostely a cesta přes Nebozízek
Sakrální podobu Petřína připomíná kostel svatého Vavřince, jehož předchůdce mohl vzniknout už na přelomu 10. a 11. století. Na svazích stojí také kaple Božího hrobu a kaple Kalvárie. Součástí areálu je Křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Náboženské stavby tu vytvářejí klidný protějšek k rušnému městu pod kopcem.
Nebozízek měl původně podobu vinice, později se změnil v ovocný sad. Veřejnosti ho Praha zpřístupnila v roce 1842. Rozsáhlejší parkové úpravy pak souvisely s Jubilejní zemskou výstavou a s výstavbou lanovky v roce 1891. Právě z této doby pochází také Petřínská rozhledna, původně vybudovaná jako výstavní atrakce, a Zrcadlové bludiště. To nejprve sloužilo jako pavilon Klubu českých turistů a jeho podoba napodobuje vyšehradskou gotickou bránu Špičku.
Mácha, pověsti a výhledy
Petřínskou romantiku výrazně posílil Karel Hynek Mácha. Jeho pomník z roku 1911 vytvořil Josef Václav Myslbek podle návrhu Antonína Balšánka. Rozkvetlé ovocné stromy a jarní návštěvy pomníku se staly součástí pražské tradice. Vrch je díky tomu místem pro procházky, schůzky i pozorování města.
Vycházka má připomenout také sochu Panny Marie z Exilu, litopunkturní stélu, příběhy o poustevnících a loupežnících nebo domy s neobvyklými osudy. U těchto motivů je důležité rozlišovat mezi doloženou historií, pověstí a novější interpretací. Zajímavost Petřína spočívá právě v tom, že všechny tyto vrstvy existují vedle sebe.
Kdy a odkud se vychází
Kommentovaná vycházka je naplánována na 28. října 2026. Sraz má být u horní stanice lanovky, zatímco trasa skončí u dolní stanice. Přesná délka, čas trvání ani cena vstupného v oznámení uvedeny nejsou a před cestou je potřeba počítat také s ověřením aktuálního provozu lanové dráhy. Vstupenky se kupují předem.
Trasa má být s pomocí částečně zvládnutelná s kočárkem. Kvůli schodům však není vhodná pro vozíčkáře.