Olšanské hřbitovy nabídnou v sobotu 31. října 2026 komentovanou procházku zaměřenou na umění, architekturu a příběhy lidí, kteří jsou zde pohřbeni. Hlavní postavou bude František Bílek, jehož náhrobky a reliéfy patří k výrazným dílům v areálu. Vycházka se dotkne také tvorby Jana Kotěry, Josefa Václava Myslbeka, Jana Štursy a dalších autorů.
Bílek byl sochař, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik i architekt. Ve své tvorbě často propojoval duchovní motivy s osobitou symbolikou. Jeho práce na Olšanských hřbitovech proto nepředstavují jen označení hrobů, ale samostatná umělecká díla, která vznikala přímo pro pietní prostředí.
Od rodinných vazeb k výrazným reliéfům
Jedno ze zastavení připomene rodinu Nečasových. Viktor Nečas byl strýcem Bílkovy manželky Berty a jeho hrob zdobí jedna z umělcových nejvýraznějších realizací. Rozměrný bronzový reliéf Tíseň od těla, od světa a od nebe klenby dnes na místě zastupuje kopie ze syntetického materiálu. Originál byl kvůli bezpečnosti uložen v lapidáriu na Vinohradském hřbitově.
Na hrobu rodiny Pitrdlovy se nachází reliéf Ne má vůle, ale Tvá se staň z roku 1935. O šest let starší práce Ve tvůrčí chvíli jest přítomen život celý zdobí hrob sochaře Josefa Maudera. Na hrobu Kamila Lhotáka stojí Bílková plastika Kdo dokoná mé dílo? z roku 1927.
Další autorova díla jsou spojena s významnými osobnostmi kulturního života. Reliéf Píseň o věčném domovu najdeme na náhrobku violoncellisty a pedagoga Hanuše Wihana, reliéfní plaketa se nachází na hrobu rodiny Röslerovy. U plastiky Dobrý pastýř, která původně stála na náhrobku Roberta Hruše, se dodnes neví, zda byla ukradena, nebo preventivně sejmuta. Její osud zároveň připomíná problém ochrany uměleckých děl v otevřeném areálu.
Hřbitovy s více než třemi staletími historie
Olšanské hřbitovy vznikly jako morové pohřebiště. Pozemky ve staré vsi Olšany zakoupila pražská obec v době epidemie v letech 1679 až 1680. Po josefinských reformách z roku 1787 se areál proměnil v ústřední katolický hřbitov pro pražské čtvrti na pravém břehu Vltavy.
Komplex dnes zabírá přes 50 hektarů a skládá se z dvanácti hřbitovů. Podle odhadů zde za celou dobu našly místo přibližně dva miliony lidí. Ulice Jana Želivského rozděluje území na dvě hlavní části, které svým charakterem místy připomínají spíše rozlehlý městský park než jediný hřbitov. Kromě katolických a obecných částí jsou zde také vojenská pohřebiště. Nový židovský hřbitov za sousední hranicí tvoří samostatný areál.
Koho dalšího vycházka připomene
Program zavede účastníky také k hrobům Bílkových současníků Stanislava Suchardy, Viléma Amorta a Ladislava Šalouna. Zastavit se má u secesní sochy anděla od Jana Kotěry i u hrobů Rudolfa Medka, Herberta Masaryka a Josefa Lady.
Olšanské hřbitovy jsou spojené také se jmény Karel Jaromír Erben, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, Ladislav Smoljak, Jaroslav Ježek a Jan Palach. Uvedený seznam vychází z programu pořadatele a nemusí být úplným ani neměnným itinerářem. Vzhledem k rozloze areálu se navíc některá místa bez mapy a znalosti jednotlivých oddílů hledají obtížně.
Kdy a kde začíná komentovaná procházka
Sraz je v sobotu 31. října 2026 ve 14 hodin před postranním vchodem z Vinohradské ulice u Nové obřadní síně, nedaleko stanice metra Želivského. Vycházka potrvá přibližně hodinu a půl až dvě hodiny a skončí u postranního vchodu poblíž tramvajové zastávky Flora. Provázet bude Yveta Kožíšková.
Trasa je podle pořadatele s určitou námahou vhodná pro kočárek, nikoli však pro vozíčkáře. Je proto potřeba počítat s delší chůzí a zvolit pohodlnou obuv. Vstupné ani kapacita nejsou v textu uvedeny, před návštěvou je proto třeba ověřit jejich aktuální podobu u pořadatele. K místu srazu je možné přijet tramvajemi 10, 11, 13 a 16 nebo metrem do stanice Želivského.