V parku Národního probuzení u Vltavy stojí jedna z nejvýraznějších novogotických památek pražského centra. Krannerova kašna měří přibližně 29 metrů a na první pohled připomíná štíhlou kamennou věž. Uvnitř její kompozice se nachází jezdecká socha císaře Františka I., zatímco spodní část zdobí řada alegorických postav a symbolů.
Pomník, který měl spojit císaře a české země
Podnět ke vzniku monumentu se objevil po úmrtí Františka I. v roce 1835. Se stavbou se začalo v první polovině 40. let 19. století, její význam však mezitím ovlivnily politické otřesy a revoluce roku 1848. K odhalení došlo 30. května 1850, kdy už původní oslavný záměr nemusel působit jednoznačně.
Architektonický návrh vytvořil Josef Ondřej Kranner, sochařskou podobu památce vtiskl Josef Max. Nad centrální jezdeckou figurou se zvedá baldachýn zakončený novogotickou fiálou. Ve spodních partiích jsou umístěny postavy představující šestnáct historicky chápaných českých krajů a Prahu. Právě proto se celému dílu říká také Hold českých stavů.
Výzdoba neměla připomínat pouze panovníka. Alegorie vědy, umění, míru, hojnosti, orby, hornictví, průmyslu a obchodu vyjadřovaly rovněž představu rozvíjející se a prosperující země. Kašna tak v sobě spojuje monarchickou reprezentaci s obrazem hospodářského a společenského pokroku.
Od symbolu monarchie k historickému svědectví
František I. je na bronzové soše zachycen v korunovačním plášti. V době sílících liberálních a národních požadavků však mohl pomník části českých vlastenců připadat jako připomínka habsburské moci. S kašnou se pojí také satirický epigram Karla Havlíčka Borovského, jehož pozdější zjednodušené výklady je třeba vnímat v dobových politických souvislostech.
Po vzniku Československa byla císařova socha odstraněna a uložena v lapidáriu. Na původní místo se vrátila v roce 2003, nikoli však originál, ale kopie. Dnešní celek tak znovu odpovídá původnímu uspořádání, zároveň ale připomíná, jak se v průběhu času proměňoval pohled na habsburskou minulost. Z monarchického pomníku se stal především doklad historické a umělecké epochy.
Pod kamennou věží je ukrytá vodní technologie
Krannerova kašna není kašnou jen podle názvu. Její součástí jsou rozsáhlé podzemní prostory s čerpacím a vodárenským zařízením. Voda tedy od začátku patřila k promyšlenému fungování stavby, nikoli pouze k její dekorativní podobě.
Obnova proto vyžaduje více než očištění kamene. Průzkumy ukázaly tmavé nánosy, biologické poškození, praskliny, zvětrávání i chybějící části sochařské výzdoby. Poškozené bylo také schodiště a izolace kaskád, přičemž kámen zatěžuje zvýšené množství solí. Stav vodních prvků tak souvisí nejen s technikou, ale i s ochranou celé památky.
Rekonstrukce má obnovit kaskády i detaily výzdoby
Praha 1 zahájila komplexní rekonstrukci v září 2026 a plánuje její délku na 18 měsíců. Restaurátorské práce se týkají kamenné architektury i soch. Součástí bude odstranění nečistot a nevhodných starších zásahů, zpevnění kamene, oprava trhlin a zkorodovaných prvků, stejně jako obnova povrchů a podzemních prostor.
Projekt počítá také s opravou vodního zařízení a znovuuvedením kašny do provozu. Termín dokončení i režim přístupu se mohou během stavebních prací proměnit. Po dobu obnovy je proto třeba počítat s oplocením a omezeným pohledem na monument.
Kašna stojí v historickém centru Prahy na Smetanově nábřeží, odkud je dobře dostupná. Z místa je možné fotografovat také výhled přes Vltavu ke Střeleckému ostrovu a na Malou Stranu. Po dokončení obnovy se do jejích kaskád má vrátit voda a s ní i původní funkce tohoto výrazného novogotického díla.