V neděli 29. listopadu 2026 se můžete vydat na komentovanou procházku po Hradčanských baštách. Přibližně hodinu a půl až dvě hodiny dlouhá trasa ukáže, jak se někdejší okrajové obranné pásmo Prahy změnilo ve vilovou čtvrť, a přiblíží také dvě výrazné stavby: Kramářovu a Bílkovu vilu.
Od Mariánských hradeb k obytné čtvrti
Opevnění na levém břehu Vltavy se nazývalo Mariánské hradby. Budovalo se v letech 1653 až 1730 a tvořilo je dvacet bašt zasvěcených svatým patronům. S tím, jak se Praha rozrůstala, vojenský význam pevnosti slábl. Pražská pevnost byla zrušena v roce 1866 a některé části opevnění se postupně bouraly.
Proměna okolí Bruské brány pokračovala poté, co Praha v roce 1901 odkoupila pozemky od vojenské správy. Příkopy byly zasypány, zatímco vrchní části několika bašt zůstaly zachované. Na jejich vyvýšených základech později vznikly vily – někdejší vojenská stavba tak dodnes tvoří skrytou vrstvu pod obytnou čtvrtí.
Vily různých podob
Vilová zástavba se začala rozvíjet před první světovou válkou. Její plánování vycházelo z myšlenky zahradního města, které propojuje bydlení se zelení a volnějším uspořádáním. Na podobě čtvrti se podíleli například architekti Vladimír Zákrejs a Vlastislav Hofman.
Jednotný architektonický styl tu ale nečekejte. Vedle sebe se uplatnily geometrická moderna, kubismus, secese i symbolism. Některé domy působí reprezentativně, jiné odrážejí osobní představy svých majitelů. Procházka tak vedle historie opevnění ukazuje také to, jak rozdílně architekti a stavebníci na počátku 20. století přemýšleli o moderním bydlení.
Kramářova rezidence a Bílkov dům s ateliérem
Kramářova vila stojí na místě někdejší bašty svatého Tomáše. Karel Kramář ji nechal postavit v letech 1911 až 1914 podle návrhu vídeňského architekta Bedřicha Ohmanna. Při koupi pozemku se zavázal, že vila bude jednopatrová a citlivě zasazená do panoramatu Pražského hradu. Má 56 místností a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedů vlády. Její interiér není součástí běžné prohlídky; veřejnosti se otevírá jen při zvláštních dnech otevřených dveří.
Odlišný přístup představuje Bílkova vila, kterou si sochař František Bílek navrhl jako svůj dům i ateliér. Postavena byla v letech 1910 až 1911. Její nezvyklý segmentovitý půdorys měl připomínat stopu kosy při sklizni obilí. Bílek vnímal dům jako obraz života-pole a jeho sloupy jako svázané snopy klasů. Architektura tu tak vyjadřuje také umělcovo vlastní myšlení.
Trasa končí u Písecké brány
Sraz je ve 14 hodin u tramvajové zastávky Královský letohrádek ve směru z centra. Vycházka povede také kolem parku Charlotty G. Masarykové, který vznikl na místě zasypaných příkopů u bývalých bašt, a skončí poblíž Písecké brány.
Vstupné je 220 až 280 korun. Terén není vhodný pro kočárky ani vozíčkáře a kapacita může být omezená.