Do Studia Švandova divadla se vrací inscenace Hadry, kosti, kůže. Na jevišti se v ní setkávají Jan Werich a Vladimír Holan, dvě výrazné postavy české kultury, které spojovalo jedno pražské místo, ale rozdělovala povaha, způsob tvorby i vztah k veřejnosti.
Představení se uskuteční v úterý 27. října 2026 od 19 hodin. Trvá 120 minut a hraje se ve Studiu Švandova divadla. Autorem textu je Pavel Jurda, nejde tedy o doslovný přepis skutečných rozhovorů, nýbrž o dramatickou fikci vycházející z reálných osobností, jejich prostředí a dobových souvislostí.
Skutečné sousedství jako základ divadelní fikce
Jan Werich se do vily na Kampě nastěhoval na podzim 1945. Vladimír Holan se k němu připojil v roce 1948 a každý obýval jinou část domu. Jejich soužití nebylo bez napětí. Werich ve vile žil až do své smrti v roce 1980.
Rozdíl mezi oběma muži je jedním z hlavních zdrojů dramatické situace. Werich vystupuje jako populární herec a klaun, který dokázal oslovit široké publikum. Holan je naopak představen jako introvertní básník s komplikovaným a osobitým dílem. Inscenace ale nezůstává jen u tohoto kontrastu. Věnuje se také osamělosti, zklamáním a tlaku, kterému byli umělci vystaveni.
Umění pod dohledem doby
Režisér Martin Františák zasazuje příběh do širšího obrazu československé kultury po druhé světové válce. Od umělců se tehdy očekávalo, že svou tvorbou podpoří oficiální představy společnosti. Socialistický realismus proto v inscenaci není pouze historickým pozadím, ale zasahuje přímo do rozhodování, vztahů i práce obou protagonistů.
Za text, režii a herecké výkony Miroslava Hanuše a Luboše Veselého získala hra Cenu Marka Ravenhilla za rok 2019. Ocenění vyzdvihlo také způsob, jakým inscenace zachycuje frustraci poválečných umělců, aniž by z Wericha a Holana vytvářela jednoduché hrdiny a protivníky. V hlavních rolích účinkují právě Miroslav Hanuš a Luboš Veselý.
Scéna, která se naklání jako loď
Vila na jevišti není jen neutrálním prostředím. Scénografka Eva Jiříkovská vytvořila dvoupatrovou konstrukci se dvěma oddělenými byty, Werichovým a Holanovým. Šikmé podlahy dávají prostoru podobu lodi, která se pod tlakem okolností vychyluje a ztrácí stabilitu. Scénografie tak pomáhá vyjádřit nejistotu i proměnlivost života obou mužů.
Samotný dům má dlouhou historii. První zmínka o stavbě dnešní Werichovy vily pochází z roku 1580 a během 20. století v ní žilo několik osobností české kultury. Jan Werich navíc nebyl jejím vlastníkem. Užívál ji jako obecní byt a Praze po celou dobu svého pobytu platil nájem.
Termín a místo představení
Vedle Hanuše a Veselého se v inscenaci objeví Matěj Anděl, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková, Denisa Barešová, Jan Grundman a Jan Mansfeld. Švandovo divadlo uvádí titul na své činoherní scéně; hra se dostala také na mimopražská jeviště a festivaly.
Studio Švandova divadla sídlí na adrese Štefánikova 57/6 v Praze 5. Suterénní prostor má podle uspořádání kapacitu přibližně 50 až 100 diváků. Budova se otevírá 30 minut před začátkem, do Studia se vstupuje 15 minut před představením. Pro návštěvníky na vozíku je připravena plošina a jedno místo u první řady; jeho rezervace je nutná předem.
Cena a dostupnost vstupenek i případné změny termínu jsou uvedeny v programu Švandova divadla nebo je poskytne pokladna. Představení se koná ve Studiu Švandova divadla na pražském Smíchově.