V pondělí 7. prosince 2026 uvádí Divadlo v Dlouhé inscenaci Zlaté město, která přenáší diváky do roku 2039. Společnost poznamenaná válkami v ní hledá oporu v představě Vídně z doby před více než sto lety. Vysněný návrat k minulosti se ale střetává s realitou a s příběhy dvou mladých žen, Marianny a Alžběty.
Horváthovy hry v budoucnosti
Základem inscenace jsou dvě dramata rakousko-uherského autora Ödöna von Horvátha: Povídky z Vídeňského lesa a Víra, naděje, láska. Obě napsal v Berlíně na začátku 30. let, kdy rostlo politické napětí. Horváth v nich obrací pozornost k běžným lidem a k tomu, jak okolní společnost ovlivňuje jejich životní možnosti i rozhodování.
Režisér Ivan Buraj, který zároveň připravil scénář, z obou her sestavil nový celek. Místo dobové rekonstrukce nabízí budoucí svět, který se obrací k minulosti. Předválečná Vídeň v něm funguje jako domněle ztracený ideál a touha po jistotě se mění v přesvědčení, že odpovědí na současné problémy jsou staré společenské pořádky.
Nostalgie dopadá na konkrétní životy
Ve středu příběhu stojí Marianna a Alžběta. Jejich zkušenosti ukazují, co společenské představy znamenají pro jednotlivce: v prostředí, kde sílí agresivita, mají ženy stále méně prostoru rozhodovat samy za sebe.
Inscenace tak vedle otázky, zda byla minulost opravdu lepší, otevírá i další: kdo určuje podobu vysněných starých časů a kdo doplácí na snahu je obnovit? K porozumění tomuto střetu mezi představou správného života a zkušeností jednotlivce není nutné znát původní Horváthovy hry.
Živé snímání jako další vrstva dění
Na jevišti se využívá technika live cinema. Kamery snímají herce a vznikající záběry se během představení živě stříhají a promítají. Vedle samotného dění tak diváci sledují také obraz, který z něj vzniká.
Proměna živé situace v promítaný obraz souvisí s tématem iluzí a vytvářených představ o minulosti. Také vzpomínka na údajně zlatou dobu může být výsledkem toho, co si z ní společnost vybere a jak si to upraví. Scénu vytvořil Matěj Sýkora, kostýmy navrhla Katarína Hollá, hudbu složil Jakub Kudláč a choreografii připravila Markéta Vajdová. Dramaturgyní je Tereza Marečková.
První Burajova inscenace v čele divadla
Divadlo v Dlouhé funguje od roku 1996 jako činoherní souborové divadlo. Zlaté město mělo premiéru 15. listopadu 2025 a je první inscenací Ivana Buraje v pozici uměleckého šéfa. Tuto funkci zastává od sezony 2025/26.
Představení 7. prosince začíná v 19 hodin, dramaturgický úvod je naplánován na 18.15. Hraje se ve velkém sále, trvá přibližně dvě a půl hodiny včetně přestávky a je určeno divákům od 14 let. Inscenace obsahuje výrazné světelné efekty, kouřostroj a použití střelné zbraně. Divadlo sídlí na adrese Dlouhá 727/39 v Praze 1.