Stačí vystoupat k dejvické osadě Baba a pozornost okamžitě přitáhnou bílé domy, ploché střechy a velká okna. Při procházce ale stojí za to sledovat víc než jednotlivé výrazné vily. Důležitou roli tu hraje také svah, rozmístění staveb, výhledy, světlo a způsob, jakým domy vytvářejí obytné prostředí.
Právě tomu se bude věnovat komentovaná procházka v neděli 8. listopadu 2026. Jejím tématem nebude pouze několik známých staveb, ale také urbanismus, architektura a představa moderního bydlení, která se v meziválečném Československu proměnila v konkrétní čtvrť.
Výstavní kolonie, která měla sloužit skutečným obyvatelům
Hlavní část Baby vznikla v letech 1932 až 1936 jako jedna ze šesti evropských obytných kolonií inspirovaných německým Werkbundem. Smyslem těchto souborů bylo ukázat možnosti kvalitního moderního bydlení, v němž se potkává architektura, design a plánování celého místa.
Za československou část projektu odpovídal Svaz československého díla. Na Babě vzniklo 33 vil podle návrhů architektů, mezi nimiž byli Pavel Janák, Josef Gočár, Ladislav Žák, Oldřich Starý, Hana Kučerová-Záveská nebo nizozemský architekt Mart Stam. Domy se navzájem liší, přesto dohromady vytvářejí vizuálně soudržný celek.
Na rozdíl od některých jiných evropských kolonií Werkbundu Baba nestojí na bytových domech nebo opakovaných typových stavbách. Tvoří ji rodinné vily určené konkrétním stavebníkům. Výsledná podoba domů tak vycházela nejen z práce architektů, ale i z představ lidí, kteří v nich měli bydlet.
Čtyři ulice na jižním svahu
Urbanistický plán vytvořil Pavel Janák. Parcely rozvrhl na jižním svahu mezi kostelem svatého Matěje a umělou zříceninou Baba. Přibližně rovnoběžné ulice a šachovnicové uspořádání pomáhají omezovat zastínění jednotlivých domů a zároveň otevírají prostor výhledům na Vltavu a Pražský hrad.
Při návštěvě proto dává smysl všímat si odstupů mezi vilami, průhledů, zahrad, oplocení i toho, jak stavby reagují na terén. Baba není souborem samostatných objektů, ale promyšleným obytným prostředím, v němž veřejný prostor navazuje na soukromé domy a jejich zahrady.
Funkcionalistický vzhled zde vychází z praktických potřeb. Ploché střechy, sluneční terasy, pásová okna a jednoduché geometrické objemy měly zajistit dostatek světla, propojit interiér se zahradou a nabídnout více možností pro pobyt venku. Dům měl odpovídat zdravějšímu a praktičtějšímu způsobu života.
Kdo na Babě bydlel
Mezi stavebníky patřili grafik a designér Ladislav Sutnar, malíř Cyril Bouda, historik Karel Herain nebo ředitel Národního divadla Stanislav Mojžíš. Jejich přítomnost připomíná, že kolonie nevznikala jako anonymní developerský projekt. Každý dům byl spojený s konkrétním člověkem a jeho představou o bydlení.
Jednou z nejznámějších staveb je Sutnarova vila, která je od roku 2000 individuálně chráněnou kulturní památkou. Ochrana Baby se však netýká jen atraktivních detailů jednotlivých domů. Podstatné jsou také zahrady, oplocení, urbanistická struktura a vztah vil k ulicím a dalšímu veřejnému prostoru.
Živá čtvrť a evropské dědictví
Baba je dnes součástí městské památkové zóny. Od roku 2020 zároveň patří do evropského projektu obytných souborů Werkbundu, který zahrnuje také lokality ve Stuttgartu, Vratislavi, Vídni a Brně. Společně získaly označení Evropské dědictví. Dejvická kolonie tak představuje československý příspěvek k širší evropské debatě o moderním bydlení.
Podle dostupných údajů začne listopadová procházka u autobusové zastávky U Matěje. Právě tam Praha umístila interaktivní informační panely věnované Babě i dalším evropským souborům Werkbundu. Podobné vycházky trvají přibližně dvě hodiny a mívají omezenou kapacitu, takže konkrétní podmínky termínu 8. listopadu 2026 je třeba ověřit u pořadatele.
Protože Baba zůstává obývanou čtvrtí, vede návštěva po veřejných ulicích. Do vil a zahrad se bez výslovného pozvání nevstupuje. I pohled zvenčí ale ukáže, jak zde architektura, krajina a každodenní život dodnes fungují jako jeden celek.