Na pravém břehu říčky Černá, u silnice z Potůčků směrem na Ryžovnu, leží lesní koupaliště staré více než sto let. Obec Potůčky dokončila jeho obnovu v červnu 2026. Nádrž je dnes nejen místem k posezení u vody, ale také jednou z nejvýraznějších připomínek někdejší osady Pila, německy Brettmühl.
Kamenná nádrž se po letech vrátila do krajiny
Koupaliště vzniklo patrně na začátku 20. století, odborné materiály ho kladou do 20. let. Občas uváděný rok 1911 není spolehlivě doložený. Nádrž z opracovaných žulových kamenů sloužila jako výletní cíl lidem z okolí a vodu do ní přiváděl příkop od říčky Černá.
Postupem času se zídky začaly rozpadat, některé části se propadly a prostor zarostl. Při obnově bylo potřeba odstranit bahno i napadané kameny a opravit hráz. Protože voda unikala, dostala nádrž také izolační fólii. Obec na dosavadní práce včetně nasazení těžké techniky vynaložila přibližně dva miliony korun.
Oživení místa se připravovalo už zhruba před patnácti lety. Obec nechala zpracovat projekt a postupně získala potřebné pozemky od Lesů České republiky. Větší práce se rozběhly asi před čtyřmi lety, k obnově se připojili místní dobrovolníci a nadšenci kolem Milady Dáňové.
Pila žila z vody, dřeva i těžby
Osada se rozkládala v nadmořské výšce přibližně 750 až 800 metrů. Historické prameny ji zmiňují možná už na přelomu 15. a 16. století. Jméno Pila odkazuje na místní pilu, která pravděpodobně dodávala dřevo pro okolní důlní provozy.
V první polovině 19. století tvořilo osadu sedm domů, v nichž žilo 75 lidí. Při sčítání v roce 1930 už se uvádí deset domů a 84 obyvatel. Před jedním z domů stála od roku 1866 kaplička svatého Jana Křtitele. Po druhé světové válce německé osídlení zaniklo a většina zástavby byla postupně odstraněna. Zůstala především bývalá papírna a státní hájovna.
Pro zdejší provozy měla zásadní význam voda. Pila využívala téměř 700 metrů dlouhý příkop od Černé, který poháněl její zařízení. Stavba je zakreslená na mapách z 18. a 19. století a v provozu měla být přibližně do roku 1906.
V okolí se dobývaly železné a stříbrné rudy, později také rudy vizmutu. Důl Anna–Michael mezi Pilou a Pískovcem prošel na začátku 20. století modernizací a v době největšího rozvoje zaměstnával až 41 lidí. Pravidelná těžba v něm skončila v roce 1923.
Od pokusu o lázně k výrobě gramofonových desek
V roce 1905 se poblíž pily objevila slabě radioaktivní voda vytékající z důlní štoly. O rok později byly v přízemí pily zřízeny koupací vany, které měly sloužit lidem s revmatismem. Lázeňský pokus ale dlouho nepokračoval.
V údolí stála také brusírna dřeva a papírna. Její výstavba začala roku 1880 a vodu přiváděl náhon, který byl zčásti vyražený ve skále. Po rozšíření v roce 1928 se zde vyráběly mimo jiné lepenky a gramofonové desky značky Clausophon. I díky těmto provozům byla Pila významným místem, přestože šlo o malou horskou osadu.
Trasa vede kolem zaniklých osad
Obnovená nádrž je šestým zastavením Horské naučné stezky Potůčky. Před ní trasa míjí zastavení Pila–papírna, dál pokračuje údolím Černé, kolem zaniklé osady Luhy, přes vrch Rudná a k osadě Stráň. Výlet tak nabízí vedle odpočinku u nádrže také pohled na někdejší vodní náhony a hornickou krajinu. Po domech dnes zůstávají především informační tabule a nenápadné stopy v terénu.
Nedaleko funguje Bistro Pila; jeho provozní dobu je třeba před cestou ověřit. Místo leží asi dva kilometry od německé hranice a Potůčky jsou železnicí propojené s Johanngeorgenstadtem.
Obec plánuje další úpravy: pro doplňování vody vznikl přibližně čtyřicet metrů hluboký vrt, počítá se s přívodem elektřiny k čerpací technice, studánkou s přepadem a případně také s brouzdalištěm. Nádrž je zatím především obnovenou historickou vodní stavbou a výletním místem. Není potvrzené, že jde o oficiálně provozované koupaliště s pravidelným hygienickým monitoringem, dohledem a garantovaným zázemím, proto je před koupáním nutné zjistit, zda je povolené a jaký je aktuální stav vody.