Na kopci nad obcí Potštejn se dochovaly ruiny hradu, jehož příběh spojuje středověké boje s legendou o pokladu. Zřícenina stojí nad levým břehem Divoké Orlice a prohlídka vede mezi pozůstatky opevnění, branami i zbytky hradního jádra. Areál dnes vlastní obec, která jej zpřístupňuje a postupně konzervuje.
Devět týdnů obléhání
Hrad založili příslušníci západočeského rodu Drslaviců, nejspíš na konci 13. století. Na počátku 14. století se mezi jeho majiteli připomínají Procek z Potštejna a jeho syn Mikuláš. Právě Mikuláš se stal hlavní postavou místních příběhů a prameny i pozdější tradice ho líčí jako loupeživého rytíře.
Jeho konflikt s králem Janem Lucemburským vyústil roku 1339 ve vojenské tažení proti hradu. Vedl je markrabě Karel, pozdější císař Karel IV. Potštejn se bránil devět týdnů, nakonec však padl a byl pobořen. Podle tradičního vyprávění Mikuláš zahynul pod zřícenou věží.
Hrad měl pro panovníka strategickou hodnotu, a proto ho ve 14. století obnovili. V dalších desetiletích střídal majitele, mimo jiné proto, že ho panovníci zastavovali. Zásadní přestavba přišla po roce 1495, kdy Potštejn získal Vilém z Pernštejna. Za Pernštejnů dostal areál pozdně gotickou až renesanční podobu.
Co z hradu zůstalo
Rozsáhlý hradní areál tvoří předhradí a hradní jádro. Východní část chránila kamenná hradba, zatímco západní jádro odděloval hluboký příkop. Dnes jsou patrné pozůstatky okrouhlého bergfritu, val na přístupové straně i několik bran. Archeologické nálezy, například zlomky středověké keramiky, připomínají také běžný život lidí, kteří na hradě po staletí pobývali.
V 17. století hrad postupně přestal sloužit k bydlení a začal chátrat. V letech 1747 až 1782 se do jeho osudu výrazně zapsal Jan Antonín Harbuval Chamaré. Uvěřil, že se tu skrývá bohatství loupeživého Mikuláše, a nechal kopat i budovat štoly. Poklad se nepodařilo doložit, výkopy však narušily areál a přispěly k jeho poškození.
Legenda, nápis a literární ozvěny
S hledáním pokladu se spojuje pozdně gotický nápis na kamenném kvádru ve východním nároží paláce. V 18. století se jeho obtížně čitelný text vykládal různě; představa, že obsahuje návod k nalezení bohatství, ale patří k legendám, nikoli k ověřeným skutečnostem. Existence Mikulášova pokladu se dnes považuje za velmi nepravděpodobnou, definitivní důkaz, že podzemí nic neskrývá, však neexistuje.
Pověst zpracoval Alois Jirásek v novele Poklad, která vycházela od roku 1881. Její motivy se později objevily také ve filmu Poklad hraběte Chamaré z roku 1984, který natočil režisér Zdeněk Troška.
Hrad, křížová cesta a okolí
Prohlídky hradu se konají s průvodcem a zahrnují historickou expozici ve čtvrté vstupní bráně. V areálu stojí kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1766, poslední zastavení křížové cesty zvané Boží hrob i pamětní deska připomínající Jiráskův Poklad. Při pohybu mezi ruinami je třeba počítat s nerovným terénem.
Křížová cesta vznikla kolem roku 1750 z podnětu Anny Barbory Harbuval ze Chamaré. Začíná v Městečku a vede kolem studánky a Kalvárie až k hradu. Výlet lze spojit s procházkou podél Divoké Orlice nebo lipovou alejí, případně s návštěvou barokního zámku Potštejn v podhradí. Návštěvní dobu a případná omezení je před cestou třeba ověřit u obce.