V Poniklé na adrese č. 153 si můžete prohlédnout výrobu vánočních ozdob z foukaných skleněných perliček a vyzkoušet si jejich skládání. Exkurze v manufaktuře Rautis trvá přibližně 40 minut. Poté lze pokračovat do kreativní dílny, kde si pod vedením lektorek sestavíte jednodušší ozdobu, kterou si odnesete domů.
Od skleněných perliček k ozdobám
V dílně se návštěvníci nevěnují foukání skla u kahanu. Pracují s připravenými perličkami, které montují a splétají do výsledného tvaru. Cena výrobku se odvíjí od množství použitého materiálu a od toho, jakou ozdobu si vyberete.
Samotná exkurze přibližuje celý výrobní postup. Nejprve se skleněná trubice nahřeje a vloží do kovové formy. Vzduch ji vytvaruje do řady propojených perliček, označované jako klauče. Skleněný základ se následně zevnitř stříbří, barví nebo zdobí, rozděluje na jednotlivé perličky a nakonec navléká či splétá do hotové ozdoby. Na výrobě se podílí několik lidí; jedna ozdoba projde nejméně šesti páry rukou.
Skupina na exkurzi může mít nejvýše 20 osob. V létě a před Vánoci se proto vyplatí zamluvit si místo předem. Časy prohlídek, vstupné i dostupnost dílny je třeba před cestou ověřit. Parkoviště se nachází nad návsí u domu č. 141, přibližně 200 metrů od provozovny.
Řemeslo, které se v Poniklé předává po generace
Perlařství dorazilo do Poniklé z Jablonecka v 70. letech 19. století. Podle historie místní manufaktury sem přišel perlař Jan Hajna a zdejší obyvatelé se postupně naučili vyrábět drobné skleněné perličky. Foukací stolky v horských chalupách tehdy začaly nahrazovat tkalcovské stavy.
První ponikelskou firmu zaměřenou na perlařství založil Stanislav Horna v roce 1902. Zpočátku se perličky využívaly hlavně v bižuterii, později stále častěji také na vánoční ozdoby. Ve 20. a 30. letech 20. století se Poniklá stala významným centrem jejich výroby a zboží se přes jablonecké exportní domy dostávalo do světa.
Výroba pokračovala také po znárodnění v roce 1948. Podnik nejprve spadal pod národní podnik Skleněná bižuterie, později pod Železnobrodské sklo. V roce 1960 pracovalo v ponikelském závodě zhruba 250 lidí, většina z nich doma. Tento systém, při němž centrální dílna rozdělovala materiál a přebírala hotové části, patří k typickým rysům zdejší tradice.
Ozdoby inspirované každodenním životem
Podoba výrobků se měnila podle módy i vkusu zákazníků. K tradičním hvězdičkám a andělům přibyly třeba miniaturní válečky na nudle, kafemlýnky, košíky a kabelky. Později se objevila také letadla, motorky nebo vláčky. Sortiment tak vedle svátečních motivů zachycuje i proměny běžného života a techniky.
Rautis začal znovu fungovat jako samostatný podnik v roce 1995. O několik let později otevřel prodejnu s kreativní dílnou a exkurzní trasu. V roce 2020 se ruční výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perliček dostala na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Ocenění se vztahuje na ozdoby i na uchované postupy, znalosti a způsob předávání řemesla.
Výlet do Poniklé lze spojit s procházkou obcí, kde se dochovaly desítky roubených staveb lidové architektury. Mezi nejvýraznější patří Krejčův statek z roku 1833.