Na adrese Vrchlického 53 v Poličce stojí budova, která může na první pohled připomínat spíš pevnost než kulturní sál. Tylův dům vznikal v letech 1924 až 1929 a jeho vzhled utvářejí mohutné hmoty, strmé střechy, šikmé linie i podpěry balkonů. Návštěva tu může spojit divadelní představení nebo film s pohledem na architekturu, která patří k nejzajímavějším objektům poličské městské památkové zóny.
Od ochotnických představení k vlastnímu domu
Poličtí ochotníci hráli nejméně od roku 1819, dlouho ale neměli stálé zázemí. Představení se přesouvala mezi provizorními sály, radnicí a střelnicí; od roku 1841 sloužil divadelníkům také sál chlapecké školy. Myšlenku na důstojný kulturní prostor s divadlem prosazoval ochotnický spolek Tyl.
V roce 1921 se konala architektonická soutěž se sedmi návrhy. První cenu porota neudělila, druhé místo připadlo pražským architektům Antonínu Mendlovi a Václavu Šantrůčkovi. Porotci Milan Babuška a František Sander vyzdvihli originalitu jejich řešení.
Stavět se začalo v roce 1924 a práce se protáhly na pět let. Slavnostní otevření probíhalo od 14. do 18. srpna 1929. Závěrečný den patřil Jiráskově Lucerně; světelné efekty při představení řídil Alois Štědrý, vrchní osvětlovač Národního divadla.
Budova, která využívá svah
Tylův dům stojí na prudce svažitém pozemku a terén se promítl do jeho celkového uspořádání. Architekti ho nevyrovnali do jednoduché plochy, ale pracovali s jeho sklonem. Kamenný sokl, vikýře, plastické římsy a zkosené balkonové podpěry doplňují hmotnou stavbu s výraznou hrou šikmých a vodorovných linií.
Architektura se nedá zařadit do jediného stylu. Mísí se v ní doznívající kubismus, národní dekorativismus, moderní klasicismus, expresivní prvky i puristický plasticismus. Autoři navázali na své zkušenosti s předválečným jehlancovým kubismem a poválečným expresionismem. Původní návrh počítal s místy pro přibližně 1 200 návštěvníků, z toho 850 v přízemí a na balkoně. Kvůli nedostatku peněz se stavba zdržela a část plánované výzdoby fasád se omezila.
Lóže, kazetový strop a mosazný lustr
Interiér pokračuje v ambiciózním pojetí budovy. Ve vstupním vestibulu je teracová podlaha a kazetový strop, hlavní sál má parketovou podlahu a balkon. Po stranách jevištního portálu jsou lóže a pozornost přitahuje také původní elektrický lustr s dvouvrstvou mosaznou konstrukcí.
Barvy sálu tvoří bílá, meruňková, béžová a hnědá. Pomáhají členit prostor a zvýrazňují jeho architektonické prvky. Při kulturní akci tak stojí za to rozhlédnout se i mimo jeviště a všímat si detailů, které běžná návštěva snadno zastíní.
Od chátrání k dnešnímu programu
Po druhé světové válce budova postupně chátrala. Roku 1962 přešla pod správu Jednotného klubu pracujících při Adamovských strojírnách a následovaly dílčí opravy. V roce 1990 získalo Tylův dům město Polička.
Rozsáhlá obnova proběhla v letech 2001 až 2002 podle projektu Petra Šafáře. Interiéry upravil Petr Talanda a v suterénu vznikl víceúčelový klub. Dům se tak z původně převážně divadelního prostoru proměnil v širší kulturní centrum. Dnes se tu konají divadelní představení, filmové projekce, koncerty, festivaly, klubové pořady i vzdělávací a jazykové kurzy.
Návštěva podle programu
Tylův dům nemá běžnou pevnou prohlídkovou dobu. Návštěva se obvykle váže ke konkrétnímu představení, filmu, koncertu nebo jiné akci. Pořadatele lze kontaktovat na telefonním čísle 461 725 204 nebo e-mailem na adrese tyluvdum@tyluvdum.cz.