Židovský hřbitov v Podivíně najdete asi 600 metrů severně od náměstí, v prostoru Palackého ulice. Už při příchodu upoutá historická kovaná brána s motivem menory, tedy tradičního sedmiramenného svícnu. Za ní se rozkládá pietní areál se stovkami náhrobků a výraznou obřadní síní zakončenou kopulí.
Nejstarší náhrobek pochází z roku 1694
Počátky hřbitova spadají nejpozději do druhé poloviny 17. století. Některé údaje uvádějí vznik už kolem roku 1630, jistě doložené je ale povolení ke stavbě ohradní zdi z roku 1680. Areál se později rozšiřoval, mimo jiné v roce 1872, a po dlouhá staletí sloužil židovské obci z Podivína i okolí.
Dochovaly se zde stovky náhrobků barokního a klasicistního typu. Jejich počet se v pramenech liší: uvádí se přibližně 751 kamenů, jinde zhruba tisíc. Nejstarší čitelný náhrobek je datován rokem 1694. Mezi jednotlivými stélami je patrné, jak se v průběhu času měnil jejich vzhled i výtvarné zpracování.
Obřadní síň připomíná orientální architekturu
Vstupní brána není jediným výrazným prvkem areálu. V její blízkosti stojí obřadní síň z druhé poloviny 19. století. Centrální stavba má kopuli s lucernou a její historizující podoba vychází z orientálně romantického pojetí, které se v židovské architektuře 19. století objevovalo.
Nad dveřmi se nachází hebrejský nápis s poselstvím o příchodu míru a věčném odpočinku v hrobech. Také interiér nese stopy původního účelu: zachovaly se v něm malované modlitební texty v hebrejštině. Na jižní stěně je pískovcová deska s hebrejským textem vztahujícím se ke vzniku stavby.
Podivín býval významným centrem židovského života
Židovská obec se ve městě výrazně rozvíjela po třicetileté válce. Na konci 18. století zde žilo podle městských údajů 81 židovských rodin, celkem 412 lidí. V roce 1857 představovali obyvatelé židovského vyznání téměř třetinu všech obyvatel Podivína.
Ve městě tehdy existovaly dvě židovské čtvrti, dolní a horní, v nichž stály desítky domů. Z původní zástavby se částečně dochovala také mikve, rituální lázeň. Hřbitov dnes patří k nejvýraznějším připomínkám této komunity, jejíž existence skončila tragicky za nacistické okupace. Na podzim 1942 žilo v Podivíně 306 obyvatel židovské národnosti. V následujícím roce byli deportováni do koncentračních táborů a podle městských údajů přežilo druhou světovou válku pouze šest podivínských židovských spoluobčanů. Po válce se obec už neobnovila.
Obnova v 90. letech vrátila síni její podobu
Obřadní síň prošla v letech 1992 až 1993 celkovou obnovou a restaurováním. Na opravách se podílelo město Podivín a tehdejší Okresní úřad v Břeclavi. Pietní slavnost po dokončení rekonstrukce se konala 22. ledna 1993 za účasti izraelského velvyslance v České republice Yoela Shera.
Hřbitov i obřadní síň jsou nemovitými kulturními památkami. V evidenci státního seznamu jsou od roku 1964. Prohlídka místa proto patří k poklidným zastavením při poznávání Podivína, zároveň však vyžaduje respekt k hrobům, náhrobkům i celému pietnímu prostoru.
Vstup se může lišit podle roční doby
Od října do března bývá areál podle dostupných údajů uzamčen a návštěvu je nutné předem domluvit na Městském úřadě Podivín. Od dubna do září se hřbitov uzavírá na noc; obřadní síň s expozicí je přístupná po předchozí dohodě. Režim vstupu se může měnit, proto je potřeba podmínky návštěvy ověřit přímo u města.