Z Podhradní Lhoty vede k Novému Šaumburku zhruba kilometr dlouhý výstup po zelené turistické značce. Na vrchu Bašta, asi 530 metrů nad mořem, nečekají zachované věže ani palácové sály. V lesním terénu ale lze rozeznat oválné hradní jádro, příkop, valy i zbytky zdiva.
Dvě hradní sídla v sousedství
Nový Šaumburk stojí jihovýchodně od obce. Přibližně 350 metrů jižně od něj se nachází starší hrad Šaumburk, takže v této části Hostýnských vrchů kdysi stála dvě opevněná sídla nedaleko od sebe.
Původní Šaumburk založil ve druhé polovině 13. století olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, známý také jako Bruno ze Šaumburku. Novější hrad vznikl později, pravděpodobně v době, kdy význam staršího sídla klesal. Byl menší, převzal některé jeho funkce, ale tvořil samostatně opevněný areál.
Oválné hradní jádro měří přibližně 50 × 30 metrů. Na západě bývalo předhradí a jižně od hradu archeologové objevili stopy osídlení u uměle vytvořené vodní nádrže. Dnešní terénní nerovnosti tak připomínají nejen opevnění, ale i někdejší zázemí hradu.
Od biskupských purkrabí k válečnému využití
Hrad spravovali purkrabí olomouckých biskupů. Mezi doloženými jmény jsou Svrč ze Šaumburku, Jan z Kovalovic, Jakeš z Klatov a Arkleb ze Stařechovic z rodu pánů z Kunštátu. První písemné zmínky o Novém Šaumburku se datují různě: uvádí se rok 1353 i 1360, obě data spadají do poloviny 14. století.
Od počátku 15. století byl hrad dáván do zástavy různým držitelům. Roku 1412 se s ním pojí Zikmund z Bítova, jehož rod zasáhl i do závěru hradní historie. V polovině 15. století sloužil Nový Šaumburk jako zázemí ozbrojené družiny Mikuláše z Bítova.
Po polovině 15. století nechal moravský zemský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka hrad rozbořit. Přesný rok není v pramenech jednotný: objevují se letopočty 1451 a 1466. Zánik však nemusel znamenat, že se místo přestalo používat. Mohlo později znovu sloužit jako opěrný bod a roku 1469 je dobylo vojsko uherského krále Matyáše Korvína. Některé nálezy ukazují, že část areálu mohla být využívána ještě v 16. století.
Pečetidlo spojené se Zikmundem z Bítova
Mezi cenné nálezy z lokality patří pečetidlo Zikmunda z Bítova z první poloviny 15. století. Jde o mimořádný a ojedinělý předmět z hradního prostředí, který spojuje konkrétní historickou osobu s místem, z něhož se dochovaly jen části zdiva.
Nový Šaumburk je veden jako archeologická lokalita nejvyšší kategorie ÚAN I, tedy místo s jednoznačně prokázaným výskytem archeologických nálezů. Sondáž z 80. let 20. století datovala lokalitu přibližně od druhé poloviny 14. do druhé poloviny 15. století. Odborný výzkum pokračuje; evidována je například archeologická sonda z roku 2023.
Na hradě pokračuje práce
O záchranu areálu pečují obec Podhradní Lhota, Spolek hradu Nový Šaumburk a památkáři. Spolek vznikl v lednu 2021. Dobrovolníci odstraňují zeminu, dokumentují nálezy, odkrývají půdorys hradu a konzervují zachované zdivo. Po sezoně 2022 byly zajištěny například části zdí v severozápadním koutě hradního jádra.
Jde o volně přístupné místo bez pokladny a pravidelných prohlídek. Vstupné je podle turistických údajů dobrovolné; konají se také případné komentované akce.
Od Podhradní Lhoty ke Kelčskému Javorníku
Výchozím bodem výletu je Podhradní Lhota, odkud zelená značka stoupá k Novému Šaumburku. Trasu lze prodloužit ke staršímu hradu Šaumburk a pokračovat k rozhledně na Kelčském Javorníku. Okruh přes oba hrady měří podle regionálních turistických údajů přibližně 13 kilometrů.
Na Novém Šaumburku jsou k vidění především příkop, valy, obrysy hradního jádra a fragmenty zdí. Lokalita má výraznou archeologickou hodnotu a její podoba se zpřesňuje při výzkumu i dobrovolnických pracích.