Kostel Povýšení svatého Kříže stojí na náměstí Anežky České, jen kousek od poděbradského zámku. Při procházce historickým centrem tak představuje snadno dostupné zastavení. Římskokatolický farní kostel je zároveň nemovitou kulturní památkou.
Jeho dnešní podoba ale nevznikla podle jediného stavebního záměru. Základ tvoří gotický presbytář ze 14. století, k němuž později přibylo renesanční trojlodí. Barokní přístavby a vybavení doplnily v 19. století historizující zásahy, takže stavba dnes působí jako průřez několika obdobími.
Gotické jádro připomíná nejstarší historii kostela
Kostel vznikl na místě starší sakrální stavby. Z původní středověké etapy se dochoval především pětiboký presbytář, tedy část chrámu určená pro hlavní oltář a kněze. Zvenku jej zpevňují opěráky, uvnitř se nachází křížová žebrová klenba, která v závěru přechází do paprsčitého zaklenutí.
V presbytáři se dochovala také gotická sedile, kamenná sedátka zapuštěná do stěny. Pozornost si zaslouží pět oken s pískovcovým ostěním; u jednoho z nich zůstala zachována i středověká kružba. Právě tyto stavební detaily nejlépe ukazují, že pod pozdějšími úpravami je stále čitelný původní gotický kostel.
Renesanční přestavbu vedl dvorní architekt
Zásadní změna přišla mezi lety 1552 a 1562. Dřevěný strop nahradilo nové řešení a síňové trojlodí získalo renesanční podobu, která se v hlavních obrysech zachovala dodnes. Přestavbu řídil císařský dvorní architekt Giovanni Battista Aostalli de Sala.
Jeho spojení s poděbradským kostelem připomíná také renesanční náhrobek uvnitř stavby. Aostalli de Sala je pod ním pohřben v podobě klečícího rytíře; náhrobek je uváděn s datem 1575. Kostel tak uchovává nejen výsledek jeho stavební práce, ale i jeho osobní památku.
Kaple, věž a vybavení z různých staletí
Další stavební zásahy pokračovaly i po renesanční přestavbě. Jižní kaple Panny Marie Bolestné vznikla roku 1698, zatímco severní kaple svatých Cyrila a Metoděje byla přistavěna v roce 1863. Západní věž pochází z roku 1818 a nahradila původní samostatně stojící dřevěnou zvonici.
Různá období jsou patrná také na vnitřním vybavení. Renesanční období zastupuje olověná křtitelnice z roku 1563, barokní éru připomíná kazatelna z roku 1732. Hlavní oltář z měděného plechu se do Poděbrad dostal z kaple v Nových Mlýnech po jejím zrušení v roce 1783. Zbytek inventáře je z větší části rokokový nebo pseudogotický.
Podoba kostela se měnila až do konce 19. století
V 19. století se stavba dočkala regotizace, jejímž cílem bylo vtisknout jí jednotnější historický výraz. První úpravy začaly už během tohoto století a nejvýraznější etapa proběhla v letech 1896 až 1898. Práce vedl architekt R. Vomáčka spolu se staviteli J. Fialou a A. Taucem.
Kostel je přístupný především v době bohoslužeb, jejichž pořad se může měnit. Při návštěvě historického centra jej lze spojit s procházkou kolem zámku; uvnitř pak stojí za pozornost zejména gotický presbytář, sedile, okenní ostění, renesanční křtitelnice a náhrobek Giovanniho Battisty Aostalliho de Sala.