U Červené Lhoty v sezoně 2026 nenajdete obvyklý obraz červeného zámku zrcadlícího se na hladině. Rybník je téměř bez vody a lodičky nevyplouvají. Samotný zámek zůstává otevřený, takže výlet může pokračovat prohlídkou interiérů i procházkou v okolí – jen bez tradiční projížďky kolem ostrovního sídla.
Za nízkou hladinou nestojí běžné vypuštění kvůli údržbě. Historická hráz dlouhodobě propouští vodu a potíže se naplno projevily po odbahnění. Dokud nebude vodní dílo opravené a bezpečné, není možné rybník znovu plně napustit ani obnovit provoz lodiček.
Proč rybník nemůže zůstat napuštěný
Průsaky se na renesanční hrázi objevovaly už od poloviny 20. století. Po odbahnění se však vyplavil materiál, který pomáhal konstrukci těsnit. Voda začala pronikat do dutin a znovu se nekontrolovaně dostávala ven jedním ze spodních potrubí.
Nejproblematičtější místo leží uprostřed hráze, pod dnem rybníka, v prostoru někdejšího toku a historické výpusti. Unikající voda odtékala na soukromý pozemek pod hrází, a proto bylo potřeba řešit obě spodní výpusti. Dosavadní menší opravy přitom závadu trvale neodstranily.
Připravovaný projekt počítá s rozebráním původní hráze a výstavbou nové sypané konstrukce. Změny se mají týkat také jezu a mostu, který má být delší a mít výrazně prodlouženou přelivovou hranu. Obnova tedy zasáhne celý vodní systém, nikoli pouze jedno poškozené místo.
Oprava musí respektovat památku i okolí
Do přípravy vstupují složité vlastnické vztahy: zámek s rybníkem spravuje stát, přes hráz vede obecní silnice a v sousedství jsou soukromé pozemky u mlýna a hydroelektrárny. Záměr proto zahrnuje požadavky obce, vlastníků okolních pozemků, památkové péče i bezpečného provozu vodního díla.
Hráz je součástí národní kulturní památky. Nová podoba musí zachovat historický ráz místa a současně odpovídat dnešním technickým a vodohospodářským nárokům. Začátek stavby se stále připravuje, a dříve zmiňované termíny proto nelze považovat za potvrzené. Podle dosavadních plánů by se voda mohla vrátit nejdříve v sezoně 2027; pevné datum ale stanoveno není.
Zámek, který utvářela voda
Ostrovní podoba Červené Lhoty vznikla postupně. Původní skalní útvar byl spojený s okolím a k sídlu se přicházelo přes hráz a most. Když bylo údolí přehrazeno a hladina stoupla, zámek získal vodní okolí, které se později stalo jedním z nejznámějších obrazů české zámecké romantiky.
Další zvýšení hladiny proběhlo v roce 1908, pravděpodobně v souvislosti s provozem vodní elektrárny v mlýně pod hrází. Zámek i hráz se dnes posuzují v podobě odpovídající stavu po poslední velké přestavbě kolem roku 1910. Při nízké hladině je proto možné lépe vnímat souvislosti mezi sídlem, mostem, hrází, mlýnem a okolní krajinou.
Prohlídka pokračuje i bez plavby
Základní prohlídkový okruh vede autentickým bytem posledních majitelů, knížat Schönburg-Hartenstein. Ukazuje reprezentační a společenské prostory i soukromou a hostinskou část, zachovanou v podobě po přestavbě dokončené po roce 1910.
V podkroví jsou dětské pokoje posledních majitelů a historické hračky. Podkrovní prostory vznikly při přestavbě na počátku 20. století. Sklepení tvoří tři místnosti částečně zapuštěné do skály a připomíná středověké stavební dějiny původního sídla.
Červená Lhota má také výraznou filmovou stopu. Nejznáměji se zámek objevil v pohádce Zlatovláska z roku 1973. Natáčely se zde rovněž Svatby pana Voka, Pan Vok odchází, O štěstí a kráse a jeden z příběhů o Panu Tau.
Park, okolní cesty, most i odkryté části hráze nabízejí pohled odlišný od běžných letních fotografií. Technické části hráze a případné staveniště však zůstávají návštěvníkům nepřístupné a je nutné respektovat bezpečnostní omezení.
O červené barvě zámku vypráví pověst o zámecké paní, kterou měl odnést čert; jde o literární a etymologické vyprávění, nikoli doloženou událost. Historicky doložený příběh začíná u tvrze, písemně připomenuté roku 1465, která se proměnila v renesanční sídlo a později v romantický vodní zámek.