Zámek Pětipsy dnes nepůsobí jako upravené šlechtické sídlo, ale spíš jako rozsáhlý areál v průběžné obnově. Právě díky tomu jsou tu dobře patrné různé etapy jeho vývoje: středověké opevnění, renesanční přestavba, pozdější úpravy i zázemí někdejšího hospodářského provozu. Návštěva tak nabízí pohled na památku, která svou minulost neskrývá pod jedinou výslednou podobou.
Nejstarší částí byla vodní tvrz
Na místě dnešního zámku stávala nejpozději ve 14. století patrně gotická vodní tvrz. Přesné datum jejího vzniku není jisté, středověký původ areálu je však zřejmý. Z původní stavby se dochovaly například gotické sklepy s klenutými prostory, které připomínají obrannou i praktickou funkci někdejšího sídla.
Ve druhé polovině 16. století se areál výrazně proměnil. Tvrz byla začleněna do většího více-křídlého renesančního zámku a původně obranné sídlo se změnilo v pohodlnější centrum panství. Starší konstrukce přitom nezmizely, takže se v dnešním zdivu překrývají různé stavební vrstvy. K zámku patřil také hospodářský dvůr, který zajišťoval jeho každodenní chod.
Příkop chránil sídlo i pomáhal hospodářství
O vodní tvrzi se v Pětipech nemluví jen obrazně. Stavbu obklopoval vodní příkop a voda zde měla více rolí. Přispívala k ochraně areálu, souvisela s chovem a byla důležitá také pro hospodářské fungování panství.
Části někdejšího vodního systému jsou v okolí patrné dodnes. Obnova proto nemíří pouze na samotné zdi, sklepy a klenby. Do dlouhodobých plánů patří rovněž úprava vodních prvků, parku a dalších prostor, které k historickému sídlu patřily.
Od přestaveb k rozsáhlé zřícenině
Renesanční podoba nebyla poslední. Za Thunů prošel zámek dalšími zásahy, které mu přidaly barokní či klasicistní rysy. Přesné zařazení některých úprav se v popisech liší, jisté však je, že areál se měnil postupně podle potřeb jednotlivých majitelů.
Ve 20. století následovalo období úpadku. Po roce 1948 přešel zámek pod státní statek, který mu neposkytoval potřebnou péči, a stav památky se dál zhoršoval. Na přelomu 20. a 21. století už šlo o rozsáhlou zříceninu. Zůstaly obvodové zdi, historické konstrukce, sklepy a další pozůstatky, zároveň však byly mnohé části vážně poškozené.
Obnova má z ruiny vytvořit živé místo
Systematická záchrana začala v roce 2012, kdy se o areál začal starat spolek Via Levamente. Práce zahrnují statické zajištění, opravy kleneb a obnovu západního i části jižního křídla. Nové zastřešení dostala gotická část a severozápadní nároží, připravoval se také bezbariérový přístup.
Rozsah poškození znamená, že opravy postupují po etapách. Záměr přitom nespočívá pouze v zakonzervování zbytků stavby. Do budoucna se počítá s kulturním a vzdělávacím využitím, například s výstavami, přednáškami, koncerty a interaktivní expozicí nazvanou Sámova říše.
Veřejnosti se areál po dlouhé době znovu otevřel 3. srpna 2024. Při vybraných akcích lze navštívit částečně zpřístupněné gotické jádro, severozápadní nároží, historické zdivo nebo okolí hospodářského dvora. Podoba prohlídek se může měnit podle pokračujících stavebních prací, proto je před cestou potřeba ověřit aktuální režim u provozovatele a řídit se bezpečnostními pokyny.