Z centra Perštejna vede modrá turistická značka lesem na skalnatý ostroh nad obcí. Výstup místy prudce stoupá, proto se hodí pevná obuv. Nahoře čekají zbytky paláce, okrouhlé věže a hospodářských staveb. Areál býval uváděn jako celoročně volně přístupný a na místě jsou informační tabule; v případě bezpečnostních omezení se ale režim vstupu může změnit.
Zřícenina je kulturní památkou a její poloha umožňuje vnímat, jak hrad souvisel s údolím Ohře a okolními lesy. Perštejn leží na skalnatém výběžku mezi Krušnými a Doupovskými horami. Výlet lze spojit s poznáváním obce nebo prodloužit k nedaleké zřícenině hradu Šumburk. Nejde o známější hrad Pernštejn na jižní Moravě, ale o jiné sídlo v severozápadních Čechách.
Hrad nad cestou i podhradím
Přesný rok založení Perštejna není známý. Pravděpodobně vznikl ve druhé polovině 13. století a měl sloužit jako sídlo i opěrný bod pro kontrolu okolní krajiny a cesty podél řeky. Za možného zakladatele se považuje Boreš z Rýzmburka, některé výklady však počátky hradu spojují se Šumburky. Jisté je, že nejpozději roku 1344 byl jeho pánem Bedřich ze Šumburka.
Šumburkové patřili k významným držitelům majetků v regionu. K jejich panstvím náležely mimo jiné Klášterec nad Ohří, Stráž nad Ohří, Prunéřov a Mikulovice. Území získali jako léno od Karla IV. a Perštejn patřil mezi jejich důležitá sídla.
Pod hradem se rozvíjelo osídlení, z něhož vyrostla dnešní obec. První zprávy o stavbách v jejím prostoru pocházejí z roku 1431, zatímco samotná ves je v písemných pramenech poprvé zmíněna roku 1468. Dějiny hradu tak souvisejí také se vznikem Perštejna a jeho jména.
Rodinný spor přerostl ve válku
V 15. století se o šumburské dědictví přeli bratranci Aleš a Vilém ze Šumburka. Po rozdělení majetku připadl Perštejn Alešovi; Vilém si nedaleko nechal postavit Nový Šumburk. Hrad nad obcí se brzy ocitl v širším konfliktu, který probíhal za husitských a poděbradských válek.
Aleš ze Šumburka vstoupil roku 1446 do lenního svazku se saským knížetem Fridrichem. Posádka Perštejna pak podnikala výpady proti majetku lidí stojících na straně Jiřího z Poděbrad. Po Alešově smrti v roce 1451 táhl proti hradu Jakoubek z Vřesovic, k jehož vojsku se přidaly také oddíly měst Loun a Žatce.
Perštejn byl obležen a jeho obránci nakonec kapitulovali. Hrad poté vypálili a částečně zbořili, aby nemohl znovu sloužit jako opěrný bod protivníků Koruny české.
Od opraveného sídla k ruinám
Majetek po zničení zůstal potomkům Aleše ze Šumburka a hrad byl částečně opraven. Jeho význam však postupně slábl. V 16. století panství vystřídalo několik majitelů, mezi nimi Albrecht z Kolovrat a Opl z Fictumu.
Dokumenty z roku 1537 už Perštejn označují jako pustý, respektive jako zříceninu. Roku 1539 jej získal Hanuš z Fictumu a připojil k panství Šumburk. Hrad se znovu nestal obývaným sídlem a dál chátral.