Partutovický větrný mlýn najdete asi 400 metrů jihovýchodně od obce, v nadmořské výšce přibližně 558 metrů. Vyvýšené místo mu kdysi poskytovalo lepší přístup k proudícímu vzduchu, dnes odtud návštěvníci míří za pozoruhodnou ukázkou moravského technického dědictví.
Na rozdíl od známějších holandských mlýnů se zdejší stavba při změně větru neotáčí pouze střechou s křídly. Na mohutné dřevěné konstrukci je možné natočit celý mlýn. Právě tento princip je hlavním důvodem, proč je partutovický objekt tak cenný a zajímavý.
Dřevěný mlýn na dubové konstrukci
Partutovický mlýn patří k německému, případně beranímu typu větrných mlýnů. Základem je mohutný dubový nosný systém s dolním křížem a středovým svislým trámem. Celá stavba spočívá na této konstrukci a lze ji spolu se čtyřmi křídly natáčet podle směru větru.
Čtvercový půdorys měří přibližně 5,75 až 5,8 metru a výška mlýna dosahuje zhruba 10,7 metru. Dřevěný plášť i střecha jsou pokryté šindelem. Za nenápadným vnějškem se ukrývá promyšlené zařízení, které dokázalo sílu větru přenést na mlecí mechanismus.
Dnešní podoba vznikla v roce 1837, při stavbě se ale využily také části starší konstrukce. Připomíná je letopočet 1783 vyrytý do jednoho z trámů. Uvnitř se zachovalo původní vybavení a podle turistických informací je stále provozuschopné.
Od mletí obilí k památkové péči
V mlýně se zpracovávalo obilí, vyráběla mouka a ječmenná krupice a šrotovaly kroupy. Po druhé světové válce se v obci rozšířily šrotovníky, a pravidelný provoz tak postupně ztrácel význam. Přesný rok úplného ukončení činnosti se v jednotlivých materiálech neshoduje, poválečné období však znamenalo konec jeho běžného mlynářského využití.
Chátrající stavbu koupil v roce 1894 Benedikt Maršálek. O mlýn se později staral jeho rod a posledním mlynářem byl Benediktův vnuk Augustin Maršálek, známý pod přezdívkou Gustýnek. Na tuto tradici dnes navazuje pečovatel Jan Kandler.
Během druhé světové války byl mlýn zapečetěn. V letech 1953 až 1955 prošel výraznější obnovou s podporou památkové péče. Tehdy se měnil mimo jiné vodorovný hřídel a vnější plášť, přibližně o deset let později byla opravena také křídla. Objekt je dnes kulturní památkou.
Řezba, filmy a tři mlýny v Partutovicích
Při prohlídce stojí za pozornost také detail na moučnici. Nachází se tam plastická dřevořezba se srdcem s plameny, iniciálami IHS a motivy slunce, měsíce a hvězd. Ukazuje, že mlýn nebyl jen technickým zařízením, ale také místem spojeným s každodenním životem lidí, kteří v něm pracovali.
Hranicko bývalo na větrné mlýny bohaté. Ještě před sto lety jich v této oblasti stálo přibližně sedmdesát a přímo v Partutovicích byly původně tři. Dochoval se pouze Maršálkův mlýn. Jeho příběh zachytili také filmaři: v roce 1953 se zde natáčel film Tam, kde mele vítr, později vznikl amatérský snímek Gustýnek a mlýn a stavba se objevila i v televizním cyklu Šumná města.
Prohlídka není bez objednání
Objekt nefunguje jako běžně otevřené muzeum. O prohlídku je potřeba požádat v přilehlém stavení, případně se předem telefonicky objednat. Návštěvní režim i kontaktní údaje se mohou měnit, proto je nutné zjistit aktuální podmínky u obce nebo provozovatele. Podle obecních informací začíná poslední prohlídka hodinu před setměním.
Turistické materiály uvádějí adresu Partutovický dřevěný větrný mlýn 124, 753 01 Hranice, přestože samotný objekt stojí v obci Partutovice. U mlýna bývá také kiosek s občerstvením, jeho provoz se však řídí sezonou.