Pokud se v Pardubicích objevíte v týdnu před závodem, můžete si Zlatou přilbu prohlédnout ještě předtím, než dorazí na stadion. Tradičně bývá vystavena ve výloze prodejny Klenoty Lejhanec na třídě Míru 65. Poté ji při koloně historických vozidel a motocyklů převezou do Svítkova, kde se rozhoduje o jejím novém držiteli.
Trofej není vyrobená z masivního zlata. Základem je ryzí stříbro, které pokrývá pozlacení. Ze stříbra ryzosti 925/000 je spodní lem, státní znak i nápis. Červenobílé kožené prvky odkazují na pardubické barvy. Každý vítěz dostává nový kus, protože Zlatá přilba není putovní pohár.
Tradice začala na dostihovém závodišti
První ročník se jel v roce 1929 a u jeho zrodu stáli pardubičtí motoristé František Hladěna, Adolf Trnka a Ladislav Polák. Vítězem se stal Zdeněk Pohl, přičemž na start tehdy nastoupilo 52 jezdců.
Prvních patnáct ročníků se odehrálo na travnatém okruhu pardubického dostihového závodiště. Jedno kolo měřilo zhruba 2 400 metrů, takže závod měl od dnešní ploché dráhy odlišný charakter. Od roku 1964 se Zlatá přilba jezdí na specializovaném stadionu v Pardubicích–Svítkově.
Pořadatelé podnik označují za nejstarší pravidelně pořádaný plochodrážní závod na světě. Toto označení souvisí s dlouhou tradicí od roku 1929, mezi jednotlivými ročníky však v oficiálním přehledu vítězů existují časové mezery. Nejde tedy o nepřerušenou každoroční řadu.
Šest motocyklů na trati a závod bez brzd
Svítkovský ovál má pro diváky výrazné tempo. V jedné jízdě startuje šest jezdců a jejich motocykly nemají brzdy. Rychlost se blíží 100 kilometrům v hodině a o postupu rozhoduje sled rozjížděk, semifinále a finále.
Specifický systém i mezinárodní konkurence dávají Zlaté přilbě význam přesahující domácí scénu. Nejvíce vítězství má Dán Ole Olsen, který triumfoval sedmkrát. Z českých jezdců je rekordmanem Jiří Štancl s pěti prvenstvími.
Výraznou kapitolou zůstává ročník 1973. Milanu Špinkovi v semifinále zadřel motor, a do finálové jízdy proto nastoupil na zapůjčeném stroji Jawa ESO od Evžena Erbana. Přesto závod dokázal vyhrát.
Trofej vzniká v pardubické klenotnické dílně
Výroba Zlaté přilby je už od první republiky spojena s pardubickou klenotnickou rodinou Lejhanec. Po přerušení činnosti v pozdějším období se podle údajů klenotnictví obnovila od roku 1992. Přilba váží přibližně 1,8 kilogramu, přičemž konkrétní hmotnost se může mezi jednotlivými ročníky mírně lišit.
Na trofeji je zasazeno také šest českých granátů. Klenotnictví v nich vidí připomínku jezdců, kteří v dějinách závodu obětovali to nejcennější. Jde o odkaz k tragické stránce motoristického sportu; bez dalšího archivního ověření však není vhodné uvádět přesný počet obětí ani konkrétní jména.
Ve Svítkově se závodí i vzpomíná
Areál stadionu připomíná také zakladatele Zlaté přilby. Veřejně dostupná pamětní deska byla osazena v roce 2013 a věnována Hladěnovi, Trnkovi a Polákovi. Její motiv vychází ze zlaté přilby a doplňuje ho věnovaný nápis.
Posledním dokončeným ročníkem je 77. Zlatá přilba z roku 2025, kterou vyhrál Francouz Dimitri Bergé. 78. ročník je naplánován na neděli 4. října 2026 od 12 hodin na stadionu v Pardubicích–Svítkově, v ulici Motoristů 300. Závod bude vrcholem třídenního plochodrážního víkendu, jehož program má začít už 2. října finále mistrovství Evropy. Na sobotu je naplánován také závod Flat Track a 52. Zlatá stuha juniorů.
Pro návštěvníka Pardubic tak Zlatá přilba nabízí současně sportovní podívanou i cestu do historie města. V jednom příběhu se tu potkává dostihové závodiště, svítkovský stadion, místní klenotnické řemeslo a paměť lidí spojených s pardubickým motorismem.